Griša - Světlo a stíny

recenze

Děj příběhu nás zavede do Ravky, do země která je rozdělena Vrásou stínu, pásem neprostupného temného bezmoří, kde žijí krvelačné příšery volkry.
Kdysi dávno ji vytvořil temný mág, toužící po moci. Lidé nedokáží projet vrásou bez obrovských ztrát a tak mají uzavřenou cestu mezi východem a západem Ravky.

Zemi ochraňují grišové, což jsou mágové, kteří patří pro své schopnosti mezi privilegovanou kastu.

Hlavní hrdinkou příběhu je nevýrazná dívka Alina, která vyrostla se svým nejlepším kamarádem Malem v sirotčinci. Nyní oba pracují v armádě, ona jako kartografka, on jako stopař.

S hrdiny se setkáváme v okamžiku, kdy mají projet vrásou. Jejich loď je napadena volkrami a dochází k boji na život a na smrt. V okamžiku kdy se zdá, že je vše beznadějné a oba skončí ve spárech nestvůr, se rozzáří světlo, které volkry zažene.

Alina se probouzí z bezvědomí a je předvolána před nejvyššího a nejmocnějšího mága v zemi - Temnyje. Ukáže se, že světlo, které zaplašilo volkry, vyvolala právě nic netušící Alina. Od té chvíle se dostává pod jeho ochranu jako griša s jedinečnou vlastností přivolání světla.

Jaké nástrahy na Alinu čekají?
Dokáží spolu s Temnyjem porazit zlo číhající ve vráse?


Můj dojem:

Protože jsem si koupila od Leigh Bardugo tolik opěvovanou knihu Šest vran, chtěla jsem si nejdřív přečíst Grišu, která je zasazena do stejného prostředí, abych si pak příběh nevyspoilerovala. Kniha mě zaujala svojí pěknou obálkou hned při vydání, ale dosud jsem se k ní nedostala. Takže když jsem ji zahlédla v městské knihovně, hned jsem po ní sáhla. Už dříve jsem uvažovala o její koupi, ale nakonec po rozporuplných hodnoceních jsem se rozhodla s její koupí posečkat. Některé recenze totiž knize dávaly nejvyšší hodnocení, zatímco jiné zcela průměrné. Já se přikláním k té druhé skupině. Takže se pojďme podívat na důvody "Proč?".

Téměř všechny recenze, které jsem dosud četla, vyzdvihovaly, že je děj knihy inspirován prostředím Ruska, což celý příběh ozvláštňuje. Na to jsem se velice těšila a byla následně zklamaná.
Ano, autorka používá v knize ruská jména postav i měst a další slova. Tím bohužel veškerý další odkaz na Rusko končí. Autorka nedokázala do knihy dostat nic specifického, co by čtenáři kromě těch ruských názvů tuto zemi něčím skutečně připomínalo. Je škoda, že tento potenciál úplně zabila a kniha přesně zapadá do běžných a průměrných západních YA fantasy světů. Ani v charakterech na čtenáře nedýchá ruská mentalita.
Shodou okolností jsem před Grišou četla knihu Polární záře od českého autora. Jde sice o naprosto jiný žánr a styl, přesto je vidět, že český autor, na rozdíl od Bardugho, zná ruské prostředí mnohem lépe a dokázal ho do knihy dostat, jak do prostředí, tak do postav. Navíc jsem studovala jednu ruskou pohádku o Vasilise, takže toho Ruska jsem minulý týden měla hodně. Ovšem ne s knihou Griša!
Takže sorry, ale s Ruskem Griša, až na jazykově užívané tvary slov, nemá vůbec nic společného!

Kniha mi přišla ve všech svých ingrediencích průměrná. Zápletka sice není originální, ale to u mě osobně většinou nehraje podstatnou roli. Jsem schopná ocenit už tisíckrát převyprávěné schéma příběhu, pokud kniha přináší něco skutečně poutavého a zábavného, ať už jsou to charaktery postav, dobře vykreslený svět, čtivá a fungující romantická linka. V této knize je bohužel průměrné skutečně všechno, takže nemám, co bych na knize vyzdvihla.

Leigh Bardugo zajisté umí psát, o tom nepochybuji. Což o to, text se čte dobře. Zde bych ráda pochválila i překladatelku. Ale pro mě to nestačí. Mám takovou jednoduchou pomůcku, podle které knihy hodnotím. Mým spolehlivým radarem je, jak velká je touha knihu číst dál. Jak je pro mě těžké knihu odložit? U Griši jsem knihu odložila snadno a s radostí, protože mě to moc nezajímalo. Její přečtení mně trvalo víc jak týden, což je u mě na 300-stránkovou knihu dost.

Abych ale jen nekritizovala. Líbila se mi postava Temnyje. Je krásný, mocný, záhadný a čtenář se dozvídá postupně jeho motivace a já za něj dávám autorce hodně plusových bodů. Je to totiž jediná skutečně dobře napsaná postava.

Na druhé straně Mal, nejlepší přítel hlavní hrdinky a její tajná láska z dětství, mě ničím nezaujal. Čtenář se vůbec nedozví, z jakého důvodu je pro Alinu tak důležitý. Autorkou je to naservírováno jako fakt.
Ani postava Aliny mě k srdci nepřirostla. Nevím, čím by si měla zasloužit, abych ji měla mít ráda, nebo byla pro mě zajímavá. Je to taková šedá myška, která je hodně pesimistická a chybí jí energie, za kterou bych ji mohla ocenit. Její kouzelná schopnost jí byla dána shůry, a nemám důvod si ji za něco skutečně vážit. Nejvíc jsem si to uvědomovala, když procházela výcvikem grišů. Její pasivní a negativní postoj mě přímo lezl na nervy.

Za vydařený považuji začátek knihy. Kniha mě zpočátku totiž skutečně bavila a já se z ní těšila. Celé to spadlo, jakmile se Alina dostala do královského paláce. Pak už to byla jen nuda a šeď.
Autorka věnuje hodně pozornosti pozlátku paláce. Řeší se, jak kdo vypadá apod.. Velkou roli dostala jedna z vedlejších postav, služebná s kouzelnými schopnostmi zkrášlování. Je to takový plastický chirurg a kosmetička v jednom. Tady bych přisoudila spíš americký vliv než ruský, chi,chi.
Akce v závěru knihy mi průměrný dojem z knihy bohužel nevylepšila, spíš pokračovalo mé zklamání.

Knize dávám ještě jedno velké plus za uzavřenost příběhu. To mě potěší vždycky.


Závěr:

I přes mé negativní hodnocení si myslím, že si kniha své čtenáře najde a bude se líbit. Spíš bych ji doporučila mladším čtenářkám, které se u knihy mohou dobře bavit. Já knihu hodnotím průměrně, podle mě je to další z řady YA fantasy knih, které nevybočují z průměru. Druhý díl už mám doma a sérii hodlám dát ještě šanci a přečíst si i další díly, které by mohly být lepší. Autorka na to má.

HODNOCENÍ: 58%

Obálka:

Je moc pěkná a zaujala mě. Z mého pohledu vystihuje knihu lépe, než ta originální. Líbí se mi její modrobílé barevné ladění a jelen. Kniha je celkově velmi pěkně graficky zpracovaná.

Hodnocení obálky: 85%

www.kniznisiesta.cz

Komentáře (0)