Gemina

recenze

Na planetě Kerenza došlo k útoku, spousta lidí při tom přišla o život a jen malá skupina se dokázala zachránit na palubě vesmírné lodi Hypatia, která nyní míří ke skokové stanici Heimdall. Bohužel však ani Heimdall není bezpečným místem. Své o tom brzy zjišťuje Hanna, dcera velitele stanice. Ta se stává jednou z malé hrstky těch, kdo se snaží Heimdall udržet, když je stanice napadena a obsazena lidmi z BeiTechu, kteří jsou zároveň zodpovědní za útok na Kerenzu. Není to ale snadný úkol. A jediní lidé, které má Hanna po ruce, jsou drogový dealer, ochrnutá hackerka a jeden z vědců. Je možné se vůbec ubránit, když se vás snaží zabít 24 elitně vycvičených a po zuby ozbrojených vojáků? A jak varovat lidi z Hypatie, která se nezadržitelně blíží ke stanici a jejíž posádka od vás čeká pomoc?

Jak jsem již trochu naznačila výše, Gemina vypráví další část příběhu o útoku na Kerenzu, o následcích útoku a o událostech, které s tím velmi těsně souvisejí. Tento díl nás přivádí na skokovou stanici Heimdall a děj sledujeme především z pohledu tří mladých lidí – Hanny, Nika a Elly. Nutno podotknout, že dějově je tato kniha opět nadupaná a skvěle propracovaná. Začátek je možná trochu pomalejší a možná by vám mohlo chvilku trvat, než se zorientujete v jednotlivých postavách, ale věřte, že se kniha brzo rozjede a je to opět stejná jízda, jako byl předchozí díl. A já si tuhle pecku naprosto užila.

Co bych možná knize vytkla (ale to je čistě jen můj problém), je opakující se motiv zamilovaných děcek, jakási milostná zápletka, kterou jsme mohli vidět už v předchozím díle, byť se to tentokrát týkalo jiných postav. Já bych to zde osobně mít vůbec nemusela, ale autorům to nakonec odpouštím. Přece jen se jedná o young adult příběh, který je zaměřen primárně na čtenáře o dost mladší než já a kteří to zde patrně asi očekávají. Naštěstí je to napsané celkem nenásilným způsobem, takže pokud nejste zrovna příznivcem zamilovaných vyprávěnek jako já a stejně jako já nemusíte tento motiv mít úplně všude, nemusíte se bát, že by se příběh zaměřoval jen na milostné záležitosti. Jsou zde, ale nehrají zde hlavní roli. Akorát bych doufala či si snad přála, že by se třetí díl mohl motivu zamilovaných lidí vyhnout. Ale uvidíme…

Stejně jako u Illuminae by i v Gemině mohlo leckoho také zarazit, že náctileté děti ovládají technologie na tak vysoké úrovni a zvládají věci, které by současný dospělý člověk patrně nezvládl, ale osobně si to vysvětluju tím, že se kniha odehrává v daleké budoucnosti a lidé včetně jejich schopností a znalostí se holt posunuli o mnoho dál. Umím si představit, že budoucí společnost je v tomto ohledu obecně vyspělejší než společnost současná. A já s tím nemám problém. Naopak bych to viděla jako jeden z plusů knihy. Tak, jako se vyvíjí zbraně či technologie, vyvíjí se i lidé a jejich schopnosti.

Ze všech hlavních postav jsem si nejvíc oblíbila postavu Elly, která přes svůj handicap (ze zdravotních důvodů je upoutána na křeslo) působila nespoutaně, správně ulítle. A právě proto, že žila s handicapem a přesto dokázala zachraňovat, pomáhat a udržovat si správnou míru sebeironie, sarkasmu a cynismu, pro mne byla skutečnou hrdinkou.

Na závěr samozřejmě nesmím zapomenout opět pochválit grafickou podobu knihy. Ta se samozřejmě nese ve stejném stylu jako u prvního dílu. Je dokonalá. Prostě dokonalá. Autoři tím dávají čtenářům prostor pro vlastní představivost. Už jsem to tuším zmiňovala v recenzi na první díl, pojetím celého vyprávění jako složky dokumentů, tím velmi přesvědčivě vytvářejí iluzi toho, že jde opravdu o soudní spis (či historickou dokumentaci). O to víc je to v tomto díle zdůrazněno, že se vlastně jedná právě o soudní spis, neboť na začátku, konci i v průběhu se střípkovitě díváme na soudní proces, kolem kterého se celý příběh o Kerenze a následcích odvíjí.

Byť jsem ve své recenzi zmínila některé drobnější výhrady, celkově samozřejmě hodnotím 100 %, protože klady pro mne jednoznačně převažují nad zápory. Knihu doporučuji a už teď se nemohu dočkat, až u nás vyjde třetí díl s názvem Obsidio.

Komentáře (0)