Gejša, Liza Dalby

recenze

Pěkné zasvěcění do života gejš. Prvních 80 stran je úvodem do historie, sice podrobněji psané ale zase proložené zajímavostmi. Gejšami v 18.století nebyly tehdy ženy ale muži. Byli to baviči, kteří rozveselovali zákazníky čekající na své nevěstky. Ženy ale jejich roli brzy převzaly. Gejši podstupovaly náročný, několikaletý trénink, byly zadluženy a dluh později splácely. Byly to umělkyně a v 19.století také tvůrkyně mody.
Kniha se dále rozvine v příběh Američansky střední vrstvy, která se dostane na svůj první večírek jako gejša a je jednou z nich po jeden rok, zkoumá život gejš pro svoji dizertační práci.

Mladé dívky budoucí gejši, nastupují do sesterského svazku se zkušenější gejšou, která je zaučuje. Několik let trvá průprava stát se opravdovou gejšou. Matky, majitelky čajoven jsou jejich prostředníky a patronkami. Gejši na banketech nikdy nejedí, roční období v Japonsku jsou mírně posunutá, rok se řídí chodem přírody, výzdoba a materiál krásných vícevrtsvých kimon se řídí přírodními cykly. Gejša jich má zásobu, desítku a více a jejichž výroba je velmi nákladná. Na gejši se kladou vysoké morální nároky, musí bravurně znát etiketu, ale na rozdíl od manželek mají gejši větší svobodu, složitější pak společenské postavení. Jsou to umělkyně a nositelky tradic.

Komentáře (0)