Friends

recenze

K této knize jsem před časem četla zajímavé hodnocení, dovolím si jen volně parafrázovat: „Jedná se o nejlepší a zároveň nejhorší knihu, jakou jsem četl.“ Nevím, zda toto trefné shrnutí napsal někdo tady nebo jinde, ale často se mi tato slova vynořovala v hlavě, zejména u velmi naturalistických popisů situací v příběhu. Ovšem nepředbíhejme a zevrubně si přibližme děj. Nebo jeho fragmenty.

Příběh jako takový probíhá v několika časových rovinách a autor s nimi lehce pohazuje, dovolím si tedy začít chronologicky, nikoliv dle autorova záměru, který by nyní zájemce o knihu spíše zmátl.

Pro začátek vyprávění se vrátíme do slovenského městečka Ružomberok, květen roku 1928, kde žije šestice kamarádů, pět židovských dětí a jeden chlapec nežidovského vyznání. Děti tyto rozdíly nijak nevnímají a parta drží pevně i přes dětské šarvátky. Vynikají v ní dva chlapci, Viktor a Karel. Právě Viktor je Žid a Karel nikoliv a je jim to úplně jedno. Tehdy. Jenže krátce nato nastanou osudné události a jejich cesty se rozdělí velkou dálkou. Každý se dostane do jiné části světa a začne žít život úplně jinak, než by si dokázal představit. Viktor se dostane do USA a Karel se i s rodiči odstěhuje do Německa.

Právě toto rozdělení cest dává základ celému příběhu. Viktor se v Americe dostane na dráhu rychlých peněz, za které však musí prodat svědomí a cit. Vidíme, jak se z chlapce stává chladný stroj, plnící svůj účel. I přes to však nadále zůstává člověkem, ale navždy poznamenaným.

Karel se stává pilným studentem medicíny a pro svůj zápal získává velké přísliby hvězdné kariéry lékaře. Kolem se však již zvedají hnědé hrozby. SA hordy získávají svůj ubohý díl moci a nebojí se ji použít proti každému, kdo se jim v jejich tupých očích znelíbí. Události nabírají spád a Karel se náhle ocitá před svým osudovým setkáním. Z hodného chlapce z Ružomberoku se začíná stávat nebezpečný jedinec, ochotný pro produktivitu obětovat cokoliv, stejně jako pro svého stvořitele, mocného muže vznikající Říše.

Kniha sleduje osudy chlapců, a později mužů, samostatně a čtenář může jen napjatě očekávat, zda se jejich kroky znovu spojí a kdo tím co ztratí. Protože na svých cestách ztrácí více, než si uvědomují. A to svou lidskost…

O knize Na smrt bych toho chtěla napsat mnohem více, přála bych si vykřičet její obsah do celého světa a konkrétním osobám omlátit tlustý svazek i o hlavu, jenže to nejde. Kniha stojí na šoku z popisovaných událostí, dávkuje hrůzu kapitolu po kapitole a dává tak čtenáři možnost být svědkem něčeho, čeho nechce. Velice často se mi při čtení stalo, že jsem četla odstavec a náhle se dostala do bodu, kdy je zjevné, že se chystá strašná událost, obrovské utrpení. A Karika detailními popisy nešetří, bylo mi tedy jasné, že jich budu v knize svědkem. A náhle jsem se přistihla, že se dívám z okna na les a nějak nemůžu dál číst. Prostě to nešlo. Ne hned. Jistě, přečetla jsem celou knihu a nepřeskočila ani písmenko, ale někdy to nešlo hned. Té hrůzy bylo moc.

A tady je důležité si uvědomit, že autor čerpá ze skutečných událostí, což nemusel ani zdůrazňovat na přebalu, protože každý, kdo se se zajímá o historii nebo viděl několik dokumentů z těch časů ví, že popisované se skutečně dělo. Viktor tedy přihlíží praktikám amerických gangů ve 30. letech minulého století a sám se jich účastní, aby neskončil stejně jako jeho oběti, Karel se stává netvorem sloužícím Říši. Nic, co se kolem nich dělo není nijak přikrášlené ani zveličené a v tom je ta pravá hrůza této knihy.

Autor nemusel nic přibarvovat, tentokrát nemusel tahat mrtvé děti z hrobů, nemusel nechat běhat za autem démona ani mizet lidi v časovém kontinuu. Jen si vzal období historie a popsal jej tak, jak to lze dohledat v literatuře faktu a poskládal z toho příběh. Vyprávění o utrpení, ztrátě duše a hnusu tak velkého, že to přesahuje rámec všeho. Výjimečnost této knihy vidím právě v tom, že o událostech si „jen“ nečtete. Ne. Karika je vás nechá naplno prožít, jste jejich přímých svědkem a v tomto ohledu jsou nejsilnější právě kapitoly z Birkenau. Pekla ohraničeného plotem, kam vás autor zatáhne a bude vám držet hlavu, aby jste to všechno viděli a prožili. Se vším, úplně se vším.

Tady by se jistě hodilo upozornění, pro koho není kniha vhodná. Já osobně si myslím, že je vhodná pro úplně všechny, každého, jenže takto život nefunguje. Takže jen obligátně poznamenám, že v knize jsou velmi naturalistické scény a popisy utrpení a slabší povahy by ji neměly číst. Tady ovšem doplním to, co jsem napsala již v několika předchozích recenzích. To, že to někomu vadí číst, je pochopitelné, ale miliony lidí na celém světě si to museli prožít. Někde ještě stále prožívají. Není špatné si to alespoň přečíst pro pochopení jedné z nepříšernějších částí našich dějin. A organizovaný zločin funguje stále stejně. Hnusně.

Na smrt je objemná kniha, v původním slovenském vydání to byly svazky dva a v českém provedení je vydavatelství rozumně spojilo do jednoho, protože po stránkách poletíte jako chrt, možná tedy s menšími záseky, ale jak bude příběh směřovat k neodvratnému konci, nedá vám to a stále častěji budete utíkat do světa, ze kterého tehdy nebylo úniku. Kde rozum ani cit neměly místo a kde stávali z lidí oživlé mrtvoly, a to na obou stranách moci. Viktor a Karel byli kdysi chlapci, přátelé. Okolnosti z nich však udělaly někoho, kým nikdy neměli být.

A to se opakuje stále. Bez ustání a v každé době.

Komentáře (0)