Fascinující Murakamiho světy

recenze

1Q84: Kniha 1 a 2 (2012) / pistalka (1781 views)
Fascinující Murakamiho světy

Kdyby někdo z vás nevěděl, Haruki Murakami je nejpopulárnější japonský spisovatel, jeho poslední román celosvětový bestseller. A zatímco samotářský autor trhal sázkařské rekordy při dohadech o udělení Nobelovy ceny za literaturu, 1Q84 bral ty prodejní.
Murakamiho knížky byly vždycky tak nějak vzácné. Čímž mám na mysli mikroekonomickou (relativní) vzácnost, rozdíl mezi množstvím, které bych potřeboval ke svému plnému uspokojení, a tím, co je reálně k dispozici. Neopovrhl bych jeho románem třeba každé dva měsíce, jenže on jich od sedmdesátých let vydal nějakých dvanáct. Na pomyslné grafomanské úsečce, kde by v bodě A trčel takový Cormac McCarthy a v béčku King, na té bych ho hledal někde v levém středu. 
Nepočítám-li sbírku povídek a knížku o tom, jak rád běhá, je 1Q84 sedmý česky vydaný Murakamiho román. 750 stránek českého vydání přitom zahrnuje jen dvě třetiny díla, poslední část nám vydavatel
slibuje na příští rok. Tím, že to ti nahoře takto rozkrájeli, tím vám ale nechtěli říct, abyste s tím lezli do tramvaje či  jiných přepravních prostředků. Na takové čtení je totiž Murakamiho škoda. Užijte si jej doma, v teplém pelechu, nejlépe za tmy. Až se dostanete na stránku 751, kde příběh prozatím končí (samozřejmě v tom nejnapínavějším okamžiku), máte smůlu, na zbytek si rok počkáte. Což je možná i kouzelné a dobré v tom, že ve vás Murakamiho světy zůstanou o mnoho déle. Toť obecně a ve zkratce.

Jedná se o román do značné míry esenční, neboť nabízí jakýsi průřez pestrou autorovou tvorbou i dosavadními tvůrčími postupy, jakési protnutí myšlenek a nálad, které již prezentoval jinde. Znalci, vzpomeňte na mikrosvět tokijské metropole v próze 'Afterdark', na retrospektivně pojatou lásku v 'Na jihu od hranic, na západ od slunce', na existenci podivné alternativy v 'Konci světa & Haird-boiled Wonderland', na střídání lichých a sudých kapitol v 'Kafkovi na pobřeží'. V 1Q84 mnoho z autora znovuožívá, ne ovšem jako třikrát vyluhovaný japonský čaj, ale jako plnohodnotné a originální dílo, které v autorově vnitřně bohaté a nesmírně silné bibliografii stojí více než pevně.

Ústředním motivem románu a vysvětlením podivného názvu v jednom je existence dvou světů. Děj se zdánlivě odehrává v Japonsku roku 1984. Země je na technickém vzestupu, zažívá vnitřní stabilitu a období nečekané prosperity. Lidé navštěvují bary, holdují alkoholu, mají vstřícný postoj k sexu, nechávají se okouzlit západní kulturou, euro-americkým stylem života.
Jedna ze dvou hlavních postav románu, třicetiletá fyzioterapeutka Aomame, zabíjí lidi. Když je na někoho justice krátká, stačí dva nebo tři šikovné hmaty a dotyčný není mezi živými. Stejně starý Tengo představuje typického hrdinu Murakamiho příběhů: mladého osamělého introverta, učitele matematiky, který si rád poslechne jazzový koncert ze staré LP desky, ven ho to však netáhne. Jeví se jako daleko neškodnější, přestože jen na první pohled. Lidi ze světa nevymazává, naopak je vytváří. Hlodá v něm literární talent, který občas využije k napsání příběhu. Třeba toho, v němž na nebi nezáří jen jeden měsíc.
Dvě postavy, které se dvě desítky let neviděly. Spojuje je však společný zážitek z dětství. Ze světa,
který utonul v šedi mlhavých vzpomínek, ty se však znovu derou na
povrch.
Nikdy na sebe nezapomněli.
Jenže svět, na který si pamatují a ve kterém vyrůstali, ten už skončil.


Všechno je najednou jinak. Na scéně se objevuje záhadná a naprosto atypická dyslektička Fuakeri, sedmnáctiletá dívka s pozoruhodným talentem a fantazií pro psaní fantaskních příběhů. Formální dokonalosti jejího textu Kukly ze vzduchu, který může vyhrát literární cenu prestižní soutěže, brání dívčina indispozice. Na textu se také odrazil její dřívější pobyt ve fanatické náboženské komuně Předvoj (ten v příběhu hraje významnou roli). Tengo? Co se tak dopustit menšího podvodu a příběh tajně vylepšit? Má to ale vůbec cenu? Vždyť...

Svět skončil.
Všimla si toho Aomame, protože vzhlédla k nebi a uviděla dva měsíce. Vedle stříbrného kotouče plul zelený bráška. Něco se změnilo, jakási magická síla dala do pohybu události, které nejdou lidským rozumem vysvětlit. I minulost není, jaká bývala. Ve starých novinách se píše o věcech, které se nestaly. Okolo se objevují věci, se kterými se nikdy předtím nesetkala. Jakoby někdo přehodil imaginární výhybku. Svět, který byl, není. A nikdo si toho nevšiml.
Ať už to byl osud nebo nějaká magická síla, Aomame a Tengo na sebe nepřestávají myslet. Utonutí v hlubinách dvacetimilionového velkoměsta čekají jeden na druhého, na šťastnou souhru náhod, která by je dala znovu dohromady. Jsou přitahování silou ne nepodobné té měsíční, která na zemi vyvolává odliv s přílivem.
Na začátku knihy je taxík, uvízlý v dopravní zácpě. Z rádia se line Janáčkova Synfonietta. Ta je i jakýmsi pojítkem mezi oběma hlavními protagonisty, mezi oběma světy, mezi 1984 a 1q84.  



Je značně obtížné hodnotit a interpretovat autorova díla a ani jsem se o to nesnažil. Platí to i v případě této knihy, kterou si můžeme vyložit prakticky jakkoliv. Většina čtenářů bude mít nejspíš problém s uchopením děje, který je podobně jako dříve v Kafkovi na pobřeží nejednoznačný, údiv vzbuzující, zkrátka neuchopitelný. Častokrát jsem žasl nad nápady, které se v Murakamiho hlavě utvořily. Některé doceníte až po několika set stránkách, další třeba vůbec ne. To však k autorově stylu neodmyslitelně patří a možná bychom se divili, kdyby 1Q84 bylo jen normální knížkou.

Děj plyne pozvolna, pomalu. Velmi pomalu, což mnohé odradí a knihu v půlce vzdají. Zvláště ti, kteří čtou Murakamiho poprvé a neví, co od něj čekat, můžou být  rozčarovaní. Zde bych chtěl poznamenat, že i vzhledem k výše uvedenému nepovažuji 1Q84 za vhodný start. Svým způsobem to je jedna z nejdivnějších knížek, co jsem kdy četl. Stovky stránek čtete o něčem, čemu ne úplně rozumíte. Necháváte se podmanit autorovým kouzlem, poetickým českým překladem. Otáčíte stránku za stránkou, odkrýváte jednotlivé nitky a provázanost příběhů obou hrdinů. Jenže, dostanete-li se za polovinu a budete čekat nějaké to směřování k cíli, popřípadě mezicíli, budete asi udiveni. Dění ztěžkne a stane se bezvýchodným po všech stránkách. Čím blíže jste konci, tím jste od něj dál. Utápíte se v moři prázdna a tím to vlastně všechno skončí. Stránkou 751. Franz Kafka jak vyšitý.
1Q84 je rozhodně nadprůměrný román, zakrytý závojem tajemství. Dovolil bych si jej doporučit fanouškům rozmáchlých knih, jejichž fantazie při čtení ráda pracuje na plné obrátky. Čtenářům, kteří nepotřebují dostat vše naservírované na talíři. Těm, kteří rádi požívají, ale ještě raději se v požívaném prohrabují. I mně z téhle směsi magického realismu trochu hráblo, takže se loučím a snad příště.

Komentáře (1)

kniha 1Q84: Kniha 1 a 2 recenze

Fiula
26.12.2012

Ja som citala knihu v anglictine, a prave koniec ma sklamal, bol tak nemurakamiovsky stastny :) K murakamimu tolko: bud ho citatel miluje a prijme, alebo bude zacudovany a otraveny. Patrim k prvej skupine a tak hltajuc stranky textu sem tam recenzovanej knihe odpustim, ze niektore myslienky sa opakovali znova a znova, bez toho, aby to bolo potrebne citatelovi pripominat. Dalo by sa co to zostrucnit, aspon trosku. Priznam, ze sem tam som v pravidelnom cleneni preskocila kapitolu a citala dalej pribeh, ktory ma zaujal, a chcela som vediet pokracovanie a k paralelnemu pribehu som sa vratila potom :) Rozdelenie na spolocne vydanu prvu a druhu cast a zvlast vydanu tretiu cast zrejme napodobnuje povodne vydanie v Japonsku, kde tretia cast vysla tiez s odstupom roku. Tiez sledujem Murakamiho a nemohla som sa dockat aspon English verzie. Fascinujuci svet :)