Faraonovo tajemství přináší přátelům z Mýtiny velké změny!

Když se mě někdo zeptá na oblíbený knižní žánr, s nadšením odpovídám LitRPG. Jde o “role play game na papíře, kde postavy hrají a mají být chráněny před smrtí – avšak autoři do toho rádi hodí vidle. Ať už čtete Atamanova, Sugralinova, Mahaněnka, Korněva nebo české autory jako Strachotovou či Hlavenku, pokaždé se máte na co těšit!

Pojďme se podívat na posledního jmenovaného - Vojtěcha Hlavenku. Jako první český autor žánru literárního RPG si zaslouží pozornost i proto, že vydává pod velikánem jako je Fragment. To, kdyby mi štěstí přálo, by mohlo znamenat, že bude vycházet více podobných titulů … Nebo taky ne. Když jsem se ponořila do Faraonova tajemství, byla jsem lehce dezorientovaná. Ne proto, že bych nevěděla, kde se ve hře či příběhu nacházím, ale připadalo mi, že mi chybí kusy kódů. Takže jsem se vrátila na začátek a přečetla si předchozí díl Zpátky ve hře. Samozřejmě jsem se znovu rozčílila nad povoláním postavy Michala - Hesláka a v duchu autorovi nadávala, že není Legolas (kterého taky nemám ráda a elfa v RPG nikdy nevolím)!!! A zde bych rovněž ráda podotkla, že ve Faraonově tajemství už Heslák (Michal) tolik nenadával.

Ve Faraonově tajemství začínáme přesně tam, kde jsme v předchozím díle skončili. Nastává pár smrtí, dojde na rozjitřené emoce a následuje i nepříjemné setkání. Po celou dobu nám (Heslákovi) po boku sekunduje Lumie. V týmu po neoficiální návštěvě Pyramidy zůstávají tři členové (+ bludička) a aby bylo možné dosáhnout cílů, které si náš hrdina před druhým vstupem do hry stanovil, bude muset riskovat.

Jelikož jsem četla oba dva díly po sobě, nešlo si nevšimnout, že Michalovi/Heslákovi má být kolem třicítky. Vrtalo mi hlavou, proč se někdy chová jako můj sedmiletý syn - nevyzrálý, když nejde o statisticky a herní mechaniky tak nesebevědomý, neochotný přijmout pomoc, … A pak mi to došlo. Je to chlap! Což o to zajímavější je pak to, jak autor i přes svou neoblibu zvířecích společníků umně pracuje s Lumií. Nutno podotknout, že do půlky knihy mají všechny postavy reálnější emocionální projevy než Heslák. U něj se to změní po prvním vztahovém kotrmelci, který pro nás Hlavenka připravil.

Odhlédněme od toho, jak se lidé, jejichž DNA je propojena s herním prostředím Mýtiny, chovají či vyjadřují emoce, a pojďme rovnou do akce. Ostatně do té nás Hlavenka vezme v příběhu Faraonova tajemství hned několikrát. Nikdy nikoho nešetří, všichni jedou na dřeň a tu a tam dějem současnosti prosvítí vzpomínky z minulosti. Pokud autor tento prvek, který dost naťuknul při boji s bossem, opravdu použije, nejsem si jistá, jestli to přežiju! Hlavenka se své příběhové linky nebojí a pere do ní intriky, pasti, emoce a dokonce i reálný život. Přičtěte k tomu skutečnost, že opět skončí v nejlepším a jste na cestě do blázince za Aidenem …

Jenže mé pocity při čtení nebyly jen sluníčkové. Občas se mou myslí prohnal temný mrak - Lumie by asi zhnědla? Upřímně, levelování bludičky bylo naprosto geniální - ale její barevné spektrum je pro mne stejně zákeřné jako pro Hesláka. Prvotní zmatek v příběhu byl dost možná způsobem tím, že hodně čtu i jiné autory tohoto žánru. Následná neadekvátní reakce Hesláka na ztrátu člena týmu byla zmíněna výše. No a pak tu máme hodně boje, plánování, nudy v aukční síni a vražd na skromném počtu stran. Oceňuji, že autor do Faraonova tajemství vložil tolik informací, ale tím trošku utrpěla druhá výprava a nějaké ty nové postavy na scéně. Protože dlouho jsme s trojicí a bludičkou putovali se zabijákem v zádech a plánovali a pak už to bylo šup sem, šup tam a puf! Zase musíme čekat na pokračování!

Čtení Faraonova tajemství jsem si stejně jako předchozí díl, Zpátky ve hře, neskutečně užila. Postavy nejsou ploché, mají svá reálná zázemí, i když o těch se v tomto díle moc nemluví. Do hry vstoupil každý z nějakého důvodu a Michal se pak tak trochu stává lepidlem. Jeho diskuze s Lumií byly dojemné i vtipné, psychický stav Hesláka autor napodruhé, dle mého, vystihl luxusně. Interakce s nehráčskými postavami (NPC) pojal srdečně a jsem za takový přístup neskutečně ráda (díky Arture, že jsi do Michala furt frčel). Bojové mechanismy byly na vyšší úrovni - z počítačových her je neznám, protože jsem slabá třicítka, z dračáku už ano. A přiznávám se, že jsem si pár věcí zapsala, abych si je ověřila v praxi při další hře.

Každopádně jsem si užila i stinné aspekty knihy a zírala pokaždé, když Heslák dovolil svým nejhorším obavám vyplout na povrch. Protože ano - my nevíme všechno, na mnoho věcí se Michal jen bojí pomyslet. I když bych chtěla hodnotit Faraonovo tajemství méně než předchozí díl, Lumie mi to zakazuje. Takže, Artemiane, zvířecí společníci mají smysl!

Strhující finále skvěle hodnoceného LitRPG z postapokalyptické Prahy. Mýtina sebrala Michaelovi dalšího blízkého přítele a on je od splnění úkolu dál než když dřív. Na paty mu šlape profesionální zabiják hráčů, Krypta vynáší nebe... více

Komentáře (0)