Fantazie, která nezná hranic.

recenze

Aglajina zem (2019) / TerezaMondeková
Fantazie, která nezná hranic.
Asi žádný člověk by si nemyslel, že existuje svět, kde všichni lidé žijí v harmonii a míru. Ale takový svět opravdu existuje. Je to Aglajina zem. Je to opravdu krásná a panensky čistá planeta, ale zrovna teď hrozí návrat temných časů. Hrozí návrat strachu a utrpení. Ochránkyně a čarodějka Diviena umírá. Diviena má na srdci, aby byli všichni lidé v bezpečí, proto se před svou smrtí rozhodne k riskantnímu činu, které by mohl obyvatelé zachránit.

Melinda má obyčejný a klidný život. Je jí třicet, má nejlepší kamarádku Viki, pracuje v knihkupectví, bydlí sama se svou kočkou. Jediná věc, která jí chybí k úplnému štěstí je láska. Žádný vztah jí moc dlouho nevydrží, ale zajímavé je, že to pokaždé přestane bavit Melidnu. Touží konečně najít toho pravého. Založit si rodinu, stát se matkou a taky na ní furt tlačí její matka, že by už chtěla vnouče.

Pak jí do života vstoupí Adam. Melinda je šťastná, zamilovaná a myslí si, že konečně našla toho pravého. Svou pravou lásku, se kterou bude do konce života. Ale pak Adama ztrácí. Melinda je odhodlaná udělat cokoliv, aby se znovu setkali. Nechce se vzdávat bez boje a je ochotná za svou lásku bojovat.

Než se Melinda naděje, tak je v Aglajině zemi.



Ukázka:
„Další vztah v háji," vyhrkla jsem. „Kolikátý už?" dodala jsem ironicky v duhu. Seděla jsem zabořená ve velké sedačce, jejíž rezavá barva ladila s mými dlouhými zrzavými vlasy.
„Hele, pokud to není ono, tak je lepší to neprotahovat. Za co by to stálo?" usmála se na mě povzbudivě Viki. Postavila přede mě hrneček kafe s nezbytným mlékem i dvěma kostkami cukru a sedla si do křesla, které bylo potaženo stejným stejným rezatým potahem jako sedačka. Vytáhla si z polodlouhých tmavě hnědých vlasů stříbrný skřipec, zatřásla hlavou, aby se jí rozprostřely po ramenou, a upřela na mě své čokoládové oči.
„Neboj, Mel, o se ten pravý jednou objeví!" pokoušela se mi zvednout náladu jako obvykle.
„Jo, jasně, ale abych na něj nečekala až do důchodu!" houkla jsem otráveně, zamíchala lžičkou kafčo, i když mi ho kamarádka připravila přesně tak, jak ho mám ráda, a rozhodně ho nezapomněla promíchat.
No jo, je mi skoro třicet a žádný vztah i nevydržel déle než tři měsíce. A vždycky jsem ho ukončila já. Prostě mi nikdo nevyhovuje, jen nevím proč. Holky v mém věku jsou většinou vdané a mají děti - pokud nedělají kariéru. Já nemám ani děti a ani nebuduju kariéru - tak co je to sakra se mnou?
Myslela jsem si, že tentokrát to bude jiné. Honza byl pohodář, ale bohužel až moc velkej. Jediné, co ho zajímalo, byla funkční televize a dostatek piva. Takže nuda, a to nehorázná.



Kniha se mi líbila, i když jsem teda na erotické romány. Příběh na mě působil jako taková oddychová pohádka. Dobro a zlo, magie, láska... Ale láska vždycky zvítězí nad zlem. Ale obálka zaujme hned. Je krásná a myslím si, že se k příběhu dokonale hodí. Příběh je rozhodně čtivý, oddychový a originální. Ale co mě na téhle knize trošku mrzelo bylo to, že byla kniha moc krátká, ale zase jestli bude další díl, tak se to pochopit dá. Kniha není úplně můj styl a bylo tam pár věcí, které bych čekala jinak, tak nemůžu dát plný počet hvězdiček, ale kniha rozhodně stojí za přečtení.

Komentáře (0)

kniha Aglajina zem recenze