Fakt díky za nic, vesmíre! :-)

recenze

Co když jsme to my. Další počin Becky Albertalli a Adama Silvera.

Kde začít? Nechci se pořád opakovat, ale kniha je naprosto skvělá a měl jsem jí přečtenou za jediný den. A takové knihy mám rád. Co se dobře čtou, člověk se u ní i pobaví, zapřemýšlí a hlavně hlavním hrdinům MOC FANDÍ.

A to já jim fandil. A moc.

Kniha je psána velmi dobře a každá "kapitola" je psána pohledem hlavních hrdinů, Bena a Arthura.

Arthur - romantik, milovník muzikálů, věří v sílu vesmíru.
Ben - žije v NY, na vesmír moc nedá, dělá letní školu.
Takže naprostý opak Artura. A o to víc bylo zajímavé číst jejich cestu k lásce.

Arthur potká Bena na poště. Dají se spolu do řeči (za to klobouk dolů), ale Arthur se již nezeptá na jeho telefonní číslo a tak začíná celý příběh.
Arthur je Benem dá se říct posedlý a tak se jej započne hledat. Což se samozřejmě povede.

Od této chvíle se do sebe víc a víc zamilovávají, podnikají společné aktivity, řeší starosti a problémy.
Zprvu jsem si myslel, že Ben bude brát Arthura jako náplast na svůj předešlý vztah, ale opak je pravdou.
Jakmile Ben řekl Arthurovi, že jej miluje - projela mnou husí kůže. A to v celém příběhu několikrát, protože moje fantazie tady pracovala na plné obrátky.

Hodně mě bavilo spojení dvou rozdílných povah. I to, jak se člověk z maloměsta snaží zorientovat v obrovském New Yorku.

Zároveň se mi líbila ta bezprostřednost, kdy se procházejí za ruku po městě, líbají se na veřejnosti, ta zaláskovanost, opojení tím druhým.

Celý příběh skvěle doplňuje další "vedlejší" postava - Dylan. Je to nejlepší kamarád Bena a musím říct, že do příběhu zapadá naprosto dokonale (moc se mi líbí jeho vtípky a i to, jak dokáže odlehčit Benovu homosexualitu).

Za mě velice krásný román, který si určitě přečtu ještě několikrát, protože mě oba přirostli k srdci. A TEN KONEC??? Otevřený??? Doufám, že bude pokračování :-) A zároveň jsem zvědavý, kdy dojde ke zfilmování :-)

Komentáře (0)