Erebos

recenze

Erebos – Hra, která zabíjí! (2011) / Nikolaoss (282 views)
Erebos
Když jsem knihu objevila v LK, nešla se mnou domů hned. Trvalo to pár návštěv obchodu, osahávání knihy a váhání, než jsem poslední kus, který měli, definitivně sebrala z regálu, odkud na mě výhružně poulil rudé očíčko. Váhala jsem proto, že mě odrazoval věk hlavních hrdinů – ti puberťáci mě přece jen už tak neberou. Nakonec rozhodlo to, že je kniha o počítačové hře, která se jeví být živou a tak trochu má tendenci zasahovat hráčům i do normálního života.

„ Začíná to vždy v noci. V noci krmím své plány temnotou. Jestli mám něčeho nadbytek, je to právě temnota. Je půdou, v níž se daří tomu, co chci, aby rostlo.“

Hlavním hrdinou příběhu je Nick – tedy jedním z hlavních hrdinů, protože do děje se postupně zapojí skoro všichni jeho spolužáci a navíc ještě jejich herní alterega…

Po škole, do které Nick chodí, začnou jednoho dne putovat záhadná cédéčka, jejichž obsah Nick nezná. Ti, kteří už nějaké vlastní, o tom odmítají mluvit a navíc postupně čím dál častěji chybí ve škole, nechodí do kroužků, a když už se objeví, působí unaveně a nevyspale, jako by celou noc dělali místo spánku cosi jiného. Mezi postiženými jsou jak chlapci, tak dívky a Nick strašně touží zjistit, co se s nimi děje. Jednoho dne se konečně dočká odpovědí na svoje zvědavé, ale dosud neoslyšené otázky. Spolužačka Brynne mu podstrčí cédéčko na kterém je napsáno její rukou jediné slovo – Erebos…

„Vstup. Nebo se vrať. Toto je Erebos.“

Než se ale záhadný nosič ocitne v Nickově kapse, musí slíbit, že nikomu nic neprozradí, že bude hrát vždycky sám a nikomu neřekne, že mu tu věc Brynne dala. Nick slíbí a upaluje domů cd nainstalovat. Objeví hru…
Na začátku dostane bezejmennou postavu, která putuje světem Erebosu než získá právo zvolit si vlastní identitu, tak se zrodí Nickův avatar Sarius, temný elf.
Na hře je ale cosi divného. Od počátku se zdá, jakoby měla vlastní rozum, jakoby s Nickem/Sariusem komunikovala, jakoby o něm věděla úplně všechno. A postupně se hra přestává odehrávat jen na obrazovce počítače, přelévá se i do skutečného života a Nick (stejně jako ostatní) má problém přestat hrát.

A já měla problém přestat číst :).

Trvalo mi sice asi dvacet stran, než jsem se začetla, ale jakmile Nick nainstaloval Erebos, dostalo mě to. To, jak si volil postavičku, dal jí jméno a začal plnit úkoly, bylo nesmírně poutavě popsáno. Každý kdo už nějakou hru hrál, ví, jak to chodí a jak začátky člověka pohltí. Hlavně to levlování z nuly na první úroveň, první úspěchy a ta novost hry a zvědavost, co bude za nejbližším rohem. Toto měla paní autorka popsané tak skvěle, že jsem si připadala jako bych hrála sama (já bych tedy byla kočičí žena nebo ještěračka, případně člověk, rozhodně ne trapný temný elf, kterých je jak much :)). Paní Poznanski skvěle podchytila psychologii hráčů a vytvořila naprosto úžasný herní (tedy chci říct knižní) svět. Skoro si říkám, na jaké hře v mládí ujížděla, že to tak dobře zná :). Jenže toto bylo více než jen kniha o hře. Ono totiž za hrou se skrývalo něco jiného, něco míň virtuálního, více reálného a dost nebezpečného. Paní autorka dokázala skvěle propojit hru a skutečný život mimo obrazovku a klávesnici – na obrazovkách s avatary se odehrávala klasická hra na hrdiny- souboje, levlování, úkoly, zabíjení potvor, dokonce aréna se soubojem hráčů… zatímco v reálném životě měl hráč za úkol věci zdánlivě banální, nevýznamné, místy se zdálo, že mají jen za úkol odměnit hráče za věrnost a loajalitu hře, ale právě v těchto úkolech spočívala ona thrileroidní zápletka, kterou paní autorka do své knihy vpravila.

Třeba jen lehkou závislost na hře zná každý, kdo alespoň někdy na malou chvilku podlehl jakémukoliv virtuálnímu světu. Zde ji však paní autorka vybičovala až na samou hranici a šikovně zpracovala otázku co vše je schopen závislý hráč obětovat pro úspěch ve hře. I když žádnou osobní zkušenost s hraním podobných her nemáte, je vše vysvětleno tak, aby se neznalý orientoval a znalý nenudil.
Navzdory dětským, nebo spíš puberťáckým hrdinům, je kniha nesmírně zajímavá a poutavě napsaná. Určitě se bude líbit i starším čtenářům, i když mezi thrillery bych ji asi neřadila, rozhodně jsem se nenudila a kniha byla dostatečně tajemná a napínavá. Líbilo se mi také propojení s řeckou mytologií a kdo se alespoň trochu vyzná, mohli mu dojít nějaké náznaky na vyřešení zápletky už během čtení, právě na základě těchto odkazů na mytologické postavy. Jakmile mi tohle došlo (a že to trvalo :)) stala se kniha i zajímavým exkurzem do mýtů a bájí, protože jsem si pochopitelně po Erebovi dohledávala každé další řecky znějící jméno, na které jsem narazila :).

Celkově myšlenka, že je počítačový program natolik inteligentní, že dokáže ovlivnit lidi i v reálném životě, učit se o nich a aktivně vyhledávat informace na internetu, aby byl ve využití lidí, jejich tužeb a slabostí ještě efektivnější, je poměrně děsivá, ale v knize bylo vše tak reálně popsáno, že se to zdálo snad i možné.
Pokud ještě váháte, zda knihu začít číst, určitě neváhejte. Patří totiž do kategorie těch zajímavých kousků, u kterých nedokážu pochopit, jakými cestami doputovaly až do Levných knih.

Komentáře (0)

kniha Erebos – Hra, která zabíjí! recenze