Emoce na prvním místě

recenze

Isla a šťastné konce (2015) / lapetitedeny
Isla a šťastné konce

Anna mě nadchla, Lola zklamala a Islu jsem tak brala jako takovou poslední naději, díky které mě snad autorka přesvědčí o tom, že je doopravdy dobrá spisovatelka a Anna se jí nepovedla jen šťastnou náhodou.

Isla a šťastné konce volně navazuje na Polibek pro Annu, a tedy i na následující Lolu a kluka od vedle, ovšem tentokrát o něco výrazněji. Vracíme se totiž na známou střední školu pro Američany ve Francii, kde jsme se poprvé potkali i s Annou, St. Clairem a celou tou jejich partičkou. A o to blíž jim jsme – hlavní hrdina Josh, je totiž nejlepším kamarádem St. Claira. Bohužel je o rok mladší než jeho přátelé a právě nastoupil do čtvrťáku, takže Anna a spol. už na škole nejsou, přesto je v knize ale potkáme a i jim autorka napsala jeden šťastný konec. Upřímně, trochu jsem litovala, že jsem si nejprve nedala re-reading Anny, protože jsem si všechny ty lidi a souvislosti vybavovala jen dost nejasně.

Josh do téhle školy nikdy nechtěl a moc tomu nedává. Chodí za školu, každou chvíli porušuje nějaká pravidla a spoustu dní musí trávit po škole. Ale hlavně je to celým srdcem umělec s neskutečným nadáním. Má svůj sen, ví, co chce a je pevně odhodlaný za tím jít.

„Otevřu oči a vidím ho, jak namočí štěteček do barvy a na okamžik se zarazí.
A pak… ožije.“


Isla je zase nenápadná holka s jediným kamarádem. Je malá, zrzavá a holčičí, ale taky tak správně praštěná a svá. Neriskuje, neporušuje pravidla a dobrodružství prožívá pouze skrz stránky knih. Tak trochu nepopsané plátno, jak sama jednou řekla. Neví, jakou vysokou chce studovat, neví čím, ani kým chce být, neví, kam patří. Ale jedno ví jistě – už od první chvíle je zakoukaná do Joshe, který ale sotva ví, že existuje.

Když se na to tak podíváte, oba dva jsou neskutečně rozdílní, ale možná právě to je dohromady tvoří naprosto perfektními.

„On je úžasné a chaotické umělecké dílo plné vášně, kdežto já jsem… prázdné plátno.“

Začne to, když na sebe narazí o prázdninách před posledním ročníkem v New Yorku. Isle zrovna vytrhali zuby moudrosti, je sjetá prášky na bolest a to ji dělá ještě trhlejší a i o trošičku odvážnější a když si tedy všimne Joshe, osloví ho. Povídají si, on ji kreslí a nakonec ji pro jistotu i vyprovodí domů, aby po cestě nevlítla pod autobus. Jo a taky za ní zaplatil, protože chudák holka byla doopravdy totálně mimo. Vypadá to, že by se mezi nimi snad i mohlo něco stát a tak druhý den Isla vyrazí do té samé kavárny, protože cítí, že by tam mohl být a ona mu vážně potřebuje vrátit ty peníze. Jenže Josh se neobjeví a její naděje jsou zase zadupány do země.

Rozhodně nečekala, že po návratu do školy se s ní Josh začne trochu bavit a nakonec ji pozve na rande. A zamilují se. Ona do něj svým způsobem znovu. Jejich vztah je kouzelný, nevinný i smělý zároveň a hlavně trochu bláznivý, protože i oni jsou bláznivě zamilovaní.

„Nemůžu to vůbec pobrat. Trochu jsem ho podezírala, ale celá pravda je neuvěřitelná. Jak je možné, že kluk, do kterého jsem tři dlouhé roky zabouchnutá, je zabouchnutý do mě? Takové věci se ve skutečném životě nestávají.“

Žádné dlouhé čekání a nenápadné náznaky se nekonají a ti dva se dají dohromady ještě na začátku knihy, takže je vám jasné, že se bude muset něco pokazit. A ono se to skutečně pokazí a nic najednou není tak jednoduché, jak tomu bylo ze začátku. Není to akční, ale děje se dost věcí na to, abyste se nenudili. Především je to ale kniha o pocitech – samozřejmě o lásce, ale také o bolesti z odloučení, nejistotě a to nejen ze vztahu, ale z celého života. Autorka dle mého až geniálně popisuje nejen lásku a vztah mezi dvěma dospívajícími lidmi, ale hlavně i hledání sama sebe, místa, kam patří a toho kým chtějí být.

Isla je cítit v každém řádku, její osobnost, její pocity a čte se to vážně skvěle. Co jsem neskutečně oceňovala, byly hlavně ty dialogy a výrazy, které byly použity, protože té holce perfektně sedly.

Věřím, že v téhle knize se spousta z vás najde, minimálně v některých částech, ať už jde o samotnou hlavní hrdinku, nastalé situace anebo pocity z nich pramenící. Celý příběh je svým způsobem prostý a brilantní zároveň, jasně, od začátku budete tušit, jak to skončí, ale o to tady vůbec nejde, o ten konec, jde o tu cestu k němu. I přesto všechno se ale nemohu zbavit dojmu, že tomu něco málo chybělo, něco, čím by mě ta kniha totálně dorazila a donutilo mě jen s otevřenou pusou zírat s jedním velkým „WOW!“ Za to knize ale odeberu jen polovinu hvězdičky, protože jinak to je doopravdy parádní a já vám knihu mohu jen doporučit.

Deny-el-Infian.blogspot.cz

Komentáře (0)