Emoce, manipulace, zločin

recenze

Prokletá krev (2017) / ddkk

Přečetla jsem desítky detektivek i trillerů a psychothrillerů a máloco mne dnes může zaskočit. Bohužel - nebo snad bohudík, mne potoky krve v literární podobě mnoho nepřekvapí. O to víc mne zaskočí kniha, která se zaběhaným klišé v podobě technikálií popisujících provedení zločinu, jeho vyšetřování a hledání viníků, téměř nezabývá. Kniha, která se s lehkostí dokáže vypořádat s vyjádřením hluboce negativních emocí zúčastněných, jejich motivací, manipulací a skutečných zločinů.
Čtenář se hned v úvodu tragického příběhu dostává in media res, tedy k jádru věci. Náhodný houbař nalezne v domě uprostřed toskánských lesů brutálně zavražděnou ženu jednoho z místních obyvatel. Kdo a proč ji zabil není zřejmé, evidentně neschopný kriminalista není schopen zločin ani ty následující řádně vyšetřit. Koneckonců, vyšetřování není podstatou celého příběhu.
Přesto, že se autorka jednotlivými kapitolami knihy vrací do různých období, které vraždě předcházely, není čtenář zmaten. Naopak, postupně se tak před ním rozkrývá rodinné zákulisí tragédie. Dovídáme se tak o původu oběti a jejím životě, který zanechala v rodném Německu, o její skutečné dvojí existenci v Toskánsku, i o jejich blízkých. Postupně jsou tak odhalovány skryté emoce, jimž zavražděná hrdinka nechtěně svým bezstarostným sobeckým životním stylem naplno rozevřela dveře u těch nejbližších - u své dcery, bývalého i současného manžela, milenců i rodičů...
Čtenář má možnost bez zbytečných hlubokomyslných psychologických analýz pochopit motivace chování všech zúčastněných. Čím více ví o pozadí zločinu, tím více mu rozumí, a o to více doslova trne, co ještě může přijít. A něco ještě skutečně přijde...
"Prokletí krve" je jiný triller. Nejedná se o prvoplánové vyšetřování krvavého zločinu, ale ani o psychoanalýzu viníků. Autorka výborně dávkuje napětí a čtenáři postupně odhaluje stále více a více. Až do konce ho dokáže udržet v nejistotě, jak tohle může dopadnout.
Tragédie, která začala v na první pohled zapomenuté minulosti v jiné zemi, naznačuje dilema nevyhnutelnosti osudu. Čtenář tak mimoděk přemýšlí o nevědomé tragické odbočce na cestě životem, která stále dál a dál vede hlavní hrdinku k vlastní katastrofě, jež je jen začátkem tragického konce všech zúčastněných.
Knihu jsem přečetla s narůstajícím úžasem. Každá nová kapitola mě stále více utvrzovala v neblahém tušení, že to, co zatím vím, nebude zdaleka vše. Že bude hůř. V okamžiku, kdy bylo jasné, co se za vraždou skrývá, jsem se děsila dalších souvislostí. A autorka mne nezklamala. Nenašla jsem nic, co bych jí vytkla. Naopak, knihu doporučuji k přečtení i k zamyšlení.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---