Dvůr trnů a růží

recenze

Dvůr trnů a růží (2016) / Ivett7 (306 views)
Dvůr trnů a růží
Když devatenáctiletá dívka Feyre číhá v lese na laň a střelí přitom obrovského vlka, netuší, jak se tím změní celý její život. Potom, co před několika lety Feyřina rodina výrazně zchudla, je to ona (ač je z celé rodiny nejmladší), kdo se o své sestry a otce musí postarat tím, že chodí na lov. Nicméně po tomto incidentu s vlkem zničehonic do jejich domu přijde (slušně řečeno) netvor, který chce Feyre potrestat za zabit vlka - on to totiž nebyl vlka, ale víla ve vlčí podobě. Feyre je nucena odejít s netvorem (taktéž vílou) za Zeď - na místo, kde žijí víly. Nejprve chce jakýmkoliv způsobem uprchnout zpět ke své rodině. Nenávidí to tam. Ale postupně se začne sbližovat se dvěma muži, kteří s ní tráví nejvíc času - Tamlinem a Lucienem (obzvlášť s Tamlinem), zjišťuje, že její rodina je v bezpečí a podléhá svým citům. Ale svět víl je ohrožován nákazou, která brzy může týkat i světa lidí. Když se "choroba" dostane i na Jarní dvůr, kterému vládne Tamlin, musí Feyre udělat cokoliv, aby zachránila jeho a zbytek království. A přitom zjišťuje šokující informace.

Dvůr trnů a růží (dále ACOTAR) je natolik kontroverzní knihou, že jsem si ji prostě musela přečíst. Za prvé - sérii Skleněný trůn od Sarah J. Maas naprosto miluju, takže ACOTAR byla povinnost. A za druhé jsem slyšela tolik ohlasů, ať už od lidí, kteří jsou z knihy naprosto nadšení nebo od těch, které zklamal, že jsem si prostě musela udělat vlastní názor. A jaký je? Já rozhodně patřím do skupiny lidí, které ACOTAR naprosto uchvátil.

Příběh Krásky a zvířete je jeden z mých nejoblíbenějších, a tak se retellinůgm této pohádky vůbec nebráním. Už jsem četla Netvora od Alex Flinn a teď i ACOTAR. Obojí se mi líbilo, ale ACOTAR se s netvorem absolutně nedá srovnávat - jednak je to v jiné době a tak trochu o něčem úplně jiném, ale hlavně - tohle je prostě mistrovské dílo, které bych se nebála označit za jednu z nejlepších knih, které jsem letos přečetla. ACOTAR má v sobě samozřejmě prvky Krásky a zvířete, ale celé je to ještě více komplikované, promyšlené a překvapivé - ať už tím, že Maas do příběhu zakomponovala víly (na což už jsme si asi zvykli u Skleněného trůnu :D) nebo tím, že si říkáte, kde je ještě to opravdové prokletí, kterým byl zaklet Netvor - a najednou překvápko, ono je tu taky a mnohem úžasnější.

Přijde mi, že jsem z knihy tak nadšená, že se tu snad ani nedokážu vyjádřit. Nemohla jsem si pomoct, ale částí mysli jsem prostě Feyre musela srovnávat s Celanou ze Skleněného trůnu. Já vím, že je to nesmysl, ale všechno mě k tomu svádělo - to, že jde taky o svět s vílami, taky se tu bojuje a tak. Nicméně takhle aspoň dokážu o Feyře něco říct a snad to pochopí i ti, kteří neznají Calaenu. Feyre je totiž úplně jiná. Je to obyčejná smrtelnice, která neumí bojovat - jen se naučila dobře lovit. Je místy trochu naivnější, možná ne tak chytrá, za což ale ona nemůže, nicméně odvahy má stejně jako Calaena. Působí jako milá dívka, ale její láska k Tamlinovi zdaleka překonává všechny city, které měla Calaena. Tento cit a jiskření mezi těmito dvěma bylo naprosto famózní a knize to ještě dodávalo šťávu.

Tamlina jsem si téměř okamžitě oblíbila. Já vím, že je to mocný vladař schopný zničit téměř kohokoliv, ale choval se obzvlášť k Feyre tak úžasně, že mi zkrátka přišel roztomilý. Jak už jsem psala, to, co přecházelo tomu, že se s Feyre poddali svým citům, to jejich jiskření, mě ohromně bavilo a strašně jsem si je užívala. Mám sto chutí k němu napsat ještě mnohem víc, ale nerada bych cokoliv vyzradila, takže musí stačit tohle.

Ještě bych se ráda zmínila o Lucienovi - nejlepším příteli Tamlina, který je zároveň jeho vyslancem. Ten mě bavil od začátku do konce. Přišel mi jako postav, která knize dodávala vtip a díky které jsem se často opravdu smála. Lucien byl prostě takové zlatíčko - zlatíčko, které ovšem taky dokázalo vystrčit drápky (ale ne doslova jako Tamlin :D). Navíc, když jsem se dozvěděla, jaká byla jeho minulost, především ze strany jeho rodiny, bylo mi ho strašně líto.

Dvůr trnů a růží je kniha, která je perfektním začátkem série. Pokud jste trochu jako já, nebudete téměř schopni knihu odložit, úplně vás k sobě připoutá. Jak jsme u Sarah J. Maas zvykli, i v této knize vás neustále něčím překvapuje a vy hltáte každé její slovo. A vzhledem k tomu, že ti, co přečetli druhý díl série říkají, že první díl byl oproti tomuto slabý odvar, bojím se, že při psaní recenze na něj snad exploduju nadšením. Ale to ještě nějakou dobu potrvá, neboť v CZ vychází druhý díl až v květnu. Takže mi držte palce ať to vydržím.

Komentáře (0)

kniha Dvůr trnů a růží recenze