Dvůr temnoty

recenze

Temných fantasy o krvelačných upírech jsem se celkem úspěšně dlouho vyhýbala. Nejsou to moji oblíbení „hrdinové“ asi od té doby, co jsem objevila vílí fantasy svět v knihách S. J. Maas.

Dvůr temnoty mě ale oslovil svou anotací a opravdu jsem před četbou neměla žádná vysoká očekávání. Příběh se odehrává ve Francii, kde v roce 1715 Král Slunce podstoupil transmutaci ve vampýra a stal se tak na věky věků Králem Temnoty. Od té doby zde panují přísná pravidla a zákony, které smrtelníkům dost nepříjemně komplikují život. Prakticky vzato jim lidé slouží především jako zdroj potravy. Nic moc život, co myslíte?

Johaně je sedmnáct a jednoho večera jí přímo před očima zmasakrují skoro celou rodinu. Podaří se jí díky bratrovi uprchnout do zdánlivého bezpečí nedalekého hradu. Ale ani tam se jí smrt nevyhne a celá tragédie dá začátek tragédii nové. Johana je díky svému umění poradit si v každé situaci odvezena vampýrem Alexandrem do Velké jízdárny – elitní vzdělávací instituce, která připravuje šlechtice na temný a nebezpečný život u Dvora. Z Johany je Diana a jejím hlavním cílem je pomsta. A jak víme, tak ta pohání člověka nebezpečným směrem.

Kniha je psána v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky. Musím přiznat, že jsem z toho měla malinko strach, neboť autorem je muž, ale četlo se to parádně. Občasné temnější pasáže knihy se daly lehce zkousnout, nic tak krutého nečekejte. Máme zde nebojácnou hlavní hrdinku, která jde přes mrtvoly a mnohdy si ani neuvědomuje, že může svým jednáním, ublížit i svým přátelům.

Autor zde stvořil podivný alternativní svět, ve kterém byste v žádném případě nechtěli žít, ale stejně vás něčím přitahuje. V tomhle příběhu není nic černobílé a každá krutost má i svou něžnější stránku.

Mě, jako upíří začátečnici, se kniha líbila, ale pokud máte v upířím světě načteno, možná vám styl psaní přijde trošku jednodušší.

Komentáře (0)