Dvě neznámé ženy s tajemstvím uprostřed sněhové bouře

recenze

Noční návštěva (2020) / katule1992
Dvě neznámé ženy s tajemstvím uprostřed sněhové bouře
Noční návštěva láká své čtenáře graficky dokonale zpracovanou obálkou, která přesně vystihuje nejen prostředí, ale také samotnou atmosféru knihy. Nenechte se ale zmást označením román, protože tento psychologický počin v sobě ukrývá díky Carol Goodman mnohem více, než je psáno...

Půjdu za tebou až na konec světa...

Jedné mrazivé noci, uprostřed přicházející sněhové bouře, se uprostřed tichého a tmavého autobusového nádraží setkávají dvě svérázné ženy. Alice a Mattie. Alice utíká před násilnickým manželem spolu se svým desetiletým synem Orenem. Mattie pracuje coby sociální pracovnice a na základě zoufalého telefonu se jich ujme a vezme je i přes porušení všech zásad a pravidel organizace domů.

Obě ženy ale před sebou schovávají důležité tajemství. Alice podává svůj příběh upravený tak, aby nebylo pochyb o tom, že prchá před násilnickým manželem, ale některé její výpovědi nedávají Mattie spát. Matti se ovšem Alice nesvěřila, že v žije domě, kde před třiceti lety za záhadných okolností umřel její mladší bratr, kterého ji Oren nebezpečně připomíná. Navíc Oren je velmi zvláštní dítě, které slyší a vidí podivné věci, jež nedokáže vysvětlit. Není proto divu, že si ženy už od první minuty nevěří a potichoučku vyčkávají, která z nich udělá první chybu...

Román, napětí, tajemno, duchařina ...

Kniha Noční návštěva už na první pohled působí jako další z mnoha zimních thrillerů odehrávajících se uprostřed lesa daleko od všech. Jenomže chyba lávky! Letošní novinka od Cosmopolisu je totiž mnohem více. Máme před sebou zajímavě sepsaný psychologický román s prvky napětí a duchařiny, který v blogerském světe rozděluje čtenáře na dva tábory. Jedni knihu doslova milují a druzí odsuzují. I já jsem po dočtení knihy musela udělat krok zpět a zamyslet se, jak se vlastně po přečtení knihy cítím. K tomu ale později.

V románu sledujeme příběh dvou naprosto odlišných žen, které ke čtenáři promlouvají skrze své vyprávění. Střídají se nám tak zde kapitoly s názvem Alice a Mattie. Autorka chytře použila moji oblíbenou ich-formu, díky které dostáváme dva rozdílné úhly pohledu ( a samozřejmě myšlení ) na odehrávající se situaci, které na sebe plynule navazují.

Začátek knihy je lehce zdlouhavý, což je hodnocení většiny čtenářů, kteří knihu četli, ale v tomto případě je opravdu důležité vydržet, protože pak se kniha dostává do takového tempa, že nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Slibuji! Během posledních padesáti stránek na vás autorka doslova vychrlí všechny své trumfy v celé své kráse a budete si připadat jak na horské dráze. Dokážu ale pochopit, že toto zběsilé tempo nebude pro každého a na druhou stranu ne všichni čtenáři mají takovou trpělivost, aby po pozvolném začátku vydrželi až do jeho konce.

Jak jsem již psala, tento psychologický román v sobě ukrývá mnohem více. Výborně propracovaný příběh se od průměrného psychologického románu přesune až k napínavému thrilleru s prvky duchařiny. A poslední zmiňované je ten hlavní problém. Jak jste určitě všimli, v anotaci není o duchařině ani zmínka a ne každý čtenář je z takovéhoto překvapení nadšený. Není proto divu, že knihu obratem odloží. Nedivím se, ale zároveň chápu autorčin záměr jistého prvku překvapení. Já sama osobně miluji napínavé knihy zavánějící nadpřirozenem, ale zde bych si je klidně odpustila. Měla jsem, a vlastně stále mám, pocit, že kniha díky tomu ztrácí trochu na své hodnotě. Ale každý máme přeci jen jiný vkus a tohle je opravdu čistě můj názor na věc.

Co se musí Carol Goodmanové nechat, je její smysl pro vykreslení dokonalé atmosféry. Starý rozpadající se dům, zima, sněhová bouře a mnoho dalšího. Při čtení jsem doslova cítila jak mi klapou zimou zuby a v mnohých momentech běhá i mráz po zádech. Hlavní hrdinky jsou zde vykresleny dostatečně a dokážete se tak do nich bezpečně vcítit. Narovinu ale říkám, že Alice mi vůbec nepřirostla k srdci a její bezdůvodné arogantní chování k někomu, kdo se ji snaží pomoci bylo až do nebe volající. Trochu jsem si přála, aby ji ten manžel našel. To jsem celá já :D

Teď abych to vše nějak shrnula. Noční návštěva je rozhodně zajímavá kniha, o tom prostě žádná, která ale není pro každého. Svým pomalým rozjezdem bych ji zařadila k takovému slabšímu průměru, ale na druhou stranu svým šokujícím a propracovaným závěrem zase k románovému nadprůměru. Pokud stále ale nevíte, co si o knize myslet, stačí udělat krok zpět a zaměřit se na ní ze všech možných úhlů a pak hned vše uvidíte v jasných barvách. :)

Komentáře (0)

kniha Noční návštěva recenze