Dvanáct tančících princezen v novém kabátku.

recenze

Dům soli a smutku (2020) / Podlavicí
Dvanáct tančících princezen v novém kabátku.
Na ostrovech žilo dvanáct sester stíhaných kletbou. Čtyři z nich už však dostihl tragický osud (smrtelný pád, utonutí, mor…) Jedna ze sester – Annaleigh však nevěří, že by tragická úmrtí jejích sester byla dílem pouhé náhody. Sestry každou noc chodí tančit na tajemný bál. Bohužel jen Annaleigh se ptá, s kým to vlastně tančí. A tuto záhadu by měla rozluštit dříve, než zaplatí vlastním životem.

V posledních letech, jako by se s retellingy roztrhl pytel. Bylo tu již převyprávění Alenky v říši divů, Sněhurky, Popelky i Krále duchů. Spisovatelé se pokouší přijít s něčím novým a originálním. Ale ne vždy se to daří.

Sama jsem si už mnohokrát říkala, že retellingy jsou takový novodobý trend, který nebude trvat dlouho. Vždyť to ty lidi za chvíli přestane bavit. A autoři přece také nemohou do nekonečna omílat dvě, tři stejné pohádky, ze kterých se mermomocí pokoušejí vykřesat nový, zajímavý příběh.

Skoro ve všem jsem se zmýlila, retellingy jsou i po letech stále populární a vznikají nové a nové, mezi kterými se občas nacházejí výborné kousky.

Dům soli a smutku je velmi povedené převyprávění známé pohádky bratří Grimmů – Dvanáct tančících princezen. Námět vystavěný na této pohádce je rozvedený do skvělého, nápaditého a skutečně originálního příběhu, který předloze dlouho věrný nezůstává. První polovina je spíše pohádková a je v ní patrná návaznost na předlohu, v druhé polovině se však nitky s původním námětem zcela přetrhají. Druhá polovina knihy nabírá zajímavý směr, zdá se mi však trochu překombinovaná, především pak konec.

Střídají se zde různé žánry od romance, přes mystery s prvky thrilleru a místy až hororu. Prostředí ostrovů obklopených oceánem jen podněcuje ponurou, místy až dusivou či tísnivou atmosféru, která nás stejně jako všudy přítomný motiv smrti provází po celou dobu čtení.

Postavy sester se mi ze začátku trochu pletly a nemohla jsem se zorientovat ve složitých zápletkách děje. Charakteristice postav však autorka moc nedala. Sestry se mi zdály jedna jako druhá, žádnou jsem si vyloženě neoblíbila. Nevadí, o to víc dala spisovatelka prostor samotnému příběhu a dějové lince.

Dům soli a smutku je temný retelling a zároveň originální čtivý příběh, který se může zdát místy trochu překombinovaný. Stále však nepřekračuje určitou pomyslnou hranici, kdy už by to bylo přespříliš. I když jsem v poslední době četla lepší díla, četbu doporučuji – musíte si na tento „jiný“ příběh vytvořit vlastní názor. Pokud bych měla hodnotit hvězdičkami, dávám tři a půl hvězd z pěti, a to není málo.

Děkujeme společnosti Euromedia Group, a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Dům soli a smutku recenze