Dva případy a jeden detektiv

recenze

Vina (2018) 4 z 5 / Medvědářka
Vina

V jezeře je nalezena mrtvola muže. Ten se tam ale neutopil. Musel být zabit někde jinde a sem byl pouze uklizen. Jeho zranění ukazují na pár z velké výšky. Jenže kde by se to mohlo stát? Komu vadil Krissi, že se ho takto zbavil? Co přesně se stalo ve vojenské základně a v hangáru 885?
Máme tu však i druhý nevyřešený případ. Takový pomníček, kdy se v roce 1953 ztratila mladá dívka Dagbjort. Vědělo se, že chodí do školy kolem obávané čtvrti Camp Knox. Mohla tam mít přítele, o kterém nikdo nevěděl? Nebo zmizela jinde?
Dva případy, které spolu nesouvisí, ale stejně mají jedno společné. Tím je vyšetřovatel Erlendur Sveinsson. U police je nováček, ale díky tomu, že mu to pálí a klade si ty správné otázky, nalezne i zde pravdu.

Novinka z nakladatelství Moba, která nás zavede na sever do studeného Islandu.
Já si ji vybrala k vůli tomu, že jsem chtěla po dlouhé době zkusit severskou krimi.
Hned na začátku máme tajemný úvod, kdy tušíme, že se něco stalo, ale nevíme kde a komu. Jak ale ubíhají stránky, tak se před vámi otvírá příběh muže, který vedl trochu jIný život, než si o něm jeho sestra myslela.
Případu se ujímá dvojice detektivů Erlendur a Marian, kdy Marian je ten zkušenější. Pomalu zjišťují fakta a narážejí na nové informace kolem americké vojenské základny, kde muž s největší pravděpodobností zemřel. Věděl snad Krissi něco, co mělo zůstat utajeno před islandskou veřejností?
Erlendur má i svého zvláštního koníčka. Rád zkoumá kriminální pomníčky a hledá nové stopy k nevyřešeným případům. Zrovna teď ho k sobě upoutal příběh zmizelé mladé dívky, kdy se nikdy nenašlo tělo. Nikdo neví, jak dívka skončila či ještě žije. Vydává se hledat odpovědi na vlastní pěst a díky tomu i něco objeví. Jenže je to ta správná stopa?
Kniha se mi líbila. Díky krátkým kapitolám rychle plynula. Děj byl klidný stejně jako vyšetřování islandských policistů. Více otázek než odpovědí a do toho i starý případ, který nikdy nikdo nedořešil.
Erlendur i Marian jako by vypadli ze staré školy detektivů. Rozvážní, přemýšliví a při tom ostražití. Případy se pomalu rozplétají. Každý nás zavádí do jiného prostředí, aby nám nakonec ukázaly ten správný směr.
Příběh o zmizelé dívce byl pro mě víc zajímavý, ale i práce na současném případu byla dobrá.
Co mi v knize vadilo a nemohla jsem si na to zvyknout, bylo tykání všech postav. Jenže jak bylo vysvětleno - na Islandu si každý tyká.

Komentáře (0)

Přidat komentář