Duna

recenze

Duna (2006) / -Endy-
Duna
Nehostinná pouštní planeta Arrakis, zvaná též Duna, ukrývá ve svých útrobách koření (neboli melanž), nejvzácnější komoditu ve vesmíru prodlužující život a prohlubující mimosmyslové vnímání. Jeho pravidelné užívání zabarvuje bělmo očí domodra a způsobuje závislost. Jeho těžba je životu nebezpečná, neboť je hlídají píseční červi gigantických rozměrů. Avšak neodolatelné účinky koření stojí lidstvu za každou „drobnou oběť“.
Vesmír, do kterého autor Dunu umístil, je ovládán velkorody, Gildou s monopolem na přepravu a cestování a sesterstvem Bene Gesserit, které cvičí dívky v tělesných i duševních dovednostech. Ze svého jednání se zodpovídají pouze imperátorovi. A všichni tito mocnáři chtějí mít alespoň částečný vliv na přísun koření z Arrakisu.

Planetu dostal nově od imperátora do správy vévoda Leto Atreides. Brzy po svém příletu na Arrakis jsou on i jeho lidé zavražděni znepřáteleným rodem Harkonnenů, kteří správu přeberou. Přežít a uprchnout se podaří Letově konkubíně Jessice s jejich synem Paulem. Azyl najdou u domorodých obyvatel, kterým se říká fremeni. Tam mohou nějaký čas osnovat pomstu. Nejdřív se ale musí naučit místním zvykům a umění přežít. Fremeni totiž důsledně dodržují své, pro cizince dosti neobvyklé, tradice a také vědí, že to nejdůležitější a zároveň nejvzácnější na vyprahlém Arrakisu není koření, nýbrž voda.

Ne nadarmo je Herbertova Duna jedním z pilířů sci-fi literatury. Už od prvních stran je znát, že se pouštíte do něčeho velkého. Předně tedy – jak úchvatně je vymyšlen svět Arrakisu! Pouštní duny, písečné bouře, obrovští červi valící se pod pískem jako přílivová vlna, sídla fremenů ve skalách nebo třeba to, jakými způsoby se dá získat a udržet tolik vzácná voda!
Samotný příběh potom má dvě základní témata – boj o moc na planetě s kořením a pomsta vrahům vévody. Obě jsou navíc obalena do nábožensko-politického kontextu.
POLITIKA se motá v klasické rovině „koho, kde, kdy, jak a proč zavraždíme“ a „s kým, kde, kdy, jak a proč se spojíme“ – protože kdo ovládá planetu s kořením, ovládá život.
NÁBOŽENSTVÍ hraje roli především ve víře fremenů v příchod jakéhosi Spasitele. Je pro ně nasnadě domnívat se, že se jedná o Paula, jehož matka byla vychována sesterstvem Bene Gesseritu a který vykazuje nebývalé mentální schopnosti.

Zkrátka samotnou planetu a život na ní vymyslel autor úžasně. Politické rozbroje plynoucí z její unikátní suroviny jsou zřejmé a v příběhu jasně pochopitelné.
Zbývá tedy náboženství, a to je pro mnohé čtenáře vskutku kontroverzní téma. Jako všechno ostatní, také tento komponent je pro děj precizně promyšlen a sleduje v podstatě vznik a prvotní rozmach kultu osobnosti, je však zároveň spojen s filosofickými tezemi, jasnozřivými vizemi věcí minulých i budoucích, sdílením kolektivního vědomí a tak nějak obecně hloubáním nad důvodem existence. A to není zrovna jednoduché čtení, i když hlavně v závěru pochopíte, jak důležité to je a ještě bude.

Duna není jednohubka. Její komplexní povahu dokládají i dodatky na konci knihy (bližší informace o náboženství a ekologii, mapa a slovník pojmů). Pokud ji odložíte nedočtenou, nebudete první ani poslední. Pokud ji přečtete celou, ať už budou vaše pocity jakékoliv, rozhodně nad ní budete ještě nějaký čas přemýšlet…a to tím déle, čím větší jste nadšenci žánru sci-fi.

Komentáře (0)

kniha Duna recenze