Druhý život jako obchod se smrtí

recenze

Poté, co Velká vlna zničil planetu a zatopila svět, se lidé naučili přežít na mnoha atolech rozesetých po mořské hladině. Tempe se každý den potápí do zaplaveného starého města a hledá cennosti, aby zaplatila znovuoživení mrtvé sestry. Elysea se utopila při vyjížďce na své lodi a její tělo uchovává výzkumná organizace Palindromena.

Tempe sestru nechce oživit jen kvůli poslednímu rozloučení, Elysea totiž ví, kdo může za zmizení jejich rodičů. Po oživení Elysea nehodlá posledních 24 hodin strávit vzpomínáním na život jako spíš odhodláním zjistit, kam se jejich rodiče poděli. Přesvědčí Tempe, by jí pomohla utéct a společně se pokusily najít pravdu. Mohou však takový úkol zvládnout za jediný den?

Astrid Scholte je australská spisovatelka, které česky vyšla young adult fantasy Čtyři mrtvé královny.

Druhý život na první pohled zaujme obálkou, která se liší od originálu, což je podle mě jedině dobře. Vydání je sice paperbackové, nicméně na omak hladkou, téměř plyšovou obálkou koresponduje s vydáním předchozí knihy, takže pokud vlastníte Čtyři mrtvé královny, bude vám k nim Druhý život hezky ladit.

Na rozdíl od fantasy Čtyři mrtvé královny je Druhý život spíš dystopickým příběhem lehce okořeněným vírou v mořské bohy. Lidé tu žijí na atolech, živí se vším, co vzešlo z mořských hlubin a jen opravdu vzácně se dostanou k plodinám, které se pěstují na Palindromeně, výzkumném centru, které kromě toho, že uchovává poslední vzorky pozemské půdy a rostlin, oživuje na 24 hodin utonulé, se kterými se jejich pozůstalí nestihli rozloučit.

Minimálně první třetina knihy se nese v duchu potápění ke starému světu, plavbě na hladině i v prostorách Palindromeny a ze stránek skutečně cítíte slaný vzduch, všímáte si odlesků moře. Sterilní výzkumné centrum autorka popisuje neméně zajímavě, což si zkrátka nejde neužít. Nevystupuje tu tolik postav, v ději je jednoduché se zorientovat a autorčin styl psaní je stejně jako u Čtyř mrtvých královen nesmírně čtivý. Autorka si tu pohrála i s různými technologickými vynálezy jako je echolink, kterým se mrtví oživují, korálovou tekutinou, ve které jsou uchovávaní. Líbil se mi i odpočet v záhlaví každé kapitoly, který udával, kolik času hrdinům zbývá. Ruku v ruce s vědou jde jakási víra v mořské bohy, které připomene legendy mořských národů.

Děj je vyprávěný z pohledu Tempe a Lora. Ona udělá cokoliv, aby se dozvěděla pravdu, on chce odčinit dávnou chybu. Obě sestry jsou sympatické charaktery, věřila jsme jim drobné rozmíšky, Tempestino odhodlání i Elyseinu touhu žít. Lor oproti tomu nepůsobí nijak výrazně, místy dokonce štve, ale na konci se z něj stává skutečný hrdiny. Romantická linka mezi ním a Tempe je průhledná od samotného začátku a stejně jako v případě Čtyř mrtvých královen postrádá napětí i jakoukoliv jiskru. Rozhodně ve mně nezanechala žádný větší dojem.

Velké plus knihy je pozvolné rozuzlení příběhu, které jsem očekávala, ale dva zvraty, které přijdou velmi náhle, mě velmi překvapily. Díky nim dostal příběh širší rozměr a je škoda, že část z toho autorka nenakousla už v první polovině knihy. Děj by rozhodně získal na napětí gradaci.
I když Druhý život přišel s originálním příběhem, na který jsem se těšila a přinesl několik originálních prvků s dobrou atmosférou života na moři, byl příběh Tempe a Elysei místy hluchý a nedotažený, který nezachránil ani na sílu napsaný akční konec. Z námětu se toho dalo rozhodně vytěžit víc. Knihu bych doporučila spíše mladším čtenářům, kteří budou ze světa určitě nadšení a nebude pro ně místy působit naivně a prvoplánově. Vodní svět mě ovšem bavil a jsem zvědavá, s čím autorka přijde příště.

Komentáře (0)