Druhý díl Volání sirény: O sedm set let později a s novou hlavní hrdinkou!

recenze

Pomsta (2015) / Deny el Infian (282 views)
Druhý díl Volání sirény: O sedm set let později a s novou hlavní hrdinkou!
Pokud vám v prvním dílu dělala problémy hlavní hrdinka Larissa, v pokračování pro Vás září naděje v podobě Noel, která Larissu v roli ústřední postavy nahradila. Autorka totiž nepokračuje tam, kde skončila, ale hodila nás do sedm set let vzdálené budoucnosti, kde je Noel zničená smrtí svého přítele. Všichni tvrdí, že to byla sebevražda, ale Noel u jeho smrti byla a jako sebevražda jí to ani zdaleka nepřišlo. Navíc zmizení či umírání lidí se v jejich městečku opakuje každé léto několik dlouhých let. A právě Noel je přesvědčená, že se k nim totiž každé léto vrací siréna. Abych byla upřímná, sama nevím, jestli mi přišla lepší Larissa anebo Noel. Ani jedna z nich mi nebyla nijak sympatická a nemohu říct, že bych si ji oblíbila.

Samozřejmě, Larissa ze scény nemizí. Čímž nespoileruju, aby bylo jasno, neboť je to napsáno v samotné anotaci. Logika tomuhle počinu, dle mého názoru, schází. Přeci jen když knihu ukončím tak, že to vypadá, že má hlavní hrdinka umřít, nenapíšu do anotace dalšího dílu něco, z čeho jasně vyplývá, že přežila. Jistě, to, že přežila, bylo asi většině čtenářů jasné i bez toho, ale jde o ten princip. Příznivce Larissy to patrně zamrzí, ale v knize jí tolik není a na to, než se poprvé objeví, si budou muset chvíli počkat.

No a pak je tu opět náš temný sexy Derren, který se nastěhoval do domu hrůzy, lidé se ho bojí a tak dále. Mě na něm zarážela jedna věc – žije celou tu dobu, celou tu dobu pozoruje vývoj technologií a podobně, ale stejně stále žije v starém domu, má to tam zařízeno v historickém stylu, svítí svícemi, nemá telefon a tak. Čekala bych, že s jeho bohatstvím bude žít v nějaké moderní vile a tak, že se taky nějak vyvine s dobou. Mimochodem, celkem by mě zajímalo, kde ty peníze pořád bere, protože může být sebebohatší, ale i tak mu za těch pár set let přece musí peníze dojít, no ne?

Žádnou postavu jsem si neoblíbila, žádná postava mě neokouzlila a nedostala. Všechny postavy jsou totiž neskutečně umělé, nepřirozené a zkrátka divné. Právě ta umělost a nepřirozenost jsou kameny úrazu celého příběhu. Totiž, téměř všechno tam tak působí, nejen ty postavy, ale i styl psaní a příběh. Můžete mi říct, že příběh tak přece působit musí, když je to vymyšlená fantasy, ale rovnou Vám říkám, že ne, nemusí. Jde to napsat tak, aby to tak nepůsobilo.

Pakliže jsem u minulého dílu říkala, že je to napsané tak obyčejně, tady si troufám tvrdit něco jiného. Tentokrát to totiž Míša nenapsala moc dobře a obyčejné to tedy není, bohužel ne v dobrém slova smyslu. Nejenže to působí jako takový první pokus o to něco napsat, autorova první kniha, ale spousta skutečně prvních knih byla napsána mnohem lépe. A zkrátka nemůžete popřít, že v případě, že se autorka chlubí tím, že se jedná o její jedenáctou knihu, je to sakra chyba. Navíc mi přišlo, že autorka vždycky o něco jen tak zavadila, asi aby to nebylo nějak prázdné, ale věnovala tomu sotva pár vět a šla dál. Působilo to usekaně a nedokončeně. Většinou šlo o drobné věci, ale o to spíše by snad udělala lépe, kdyby je úplně vynechala. No a jindy jsem zase přeskakovala věty, protože tam bylo tolik omáčky okolo, která mě vůbec nezajímala, že to jinak nešlo. A to to nebylo tak, že bych byla nějak zvlášť napjatá. Když jsem si na to ale přivykla a přestala to tolik vnímat, dalo se to číst, sice jsem se nad tím chvílemi vztekala, ale co no. Nebyl problém u toho vydržet a to je fajn.

Pořád se mi líbí to, že Míša sáhla po sirénách, páč to jsou bytosti, o kterých nikdo moc nepíše (nebo alespoň já o jiných knihách s touhle tématikou nevím, rozhodně né na YA a NA scéně). I když příběh jako takovej je celkem ohranej a né nějak extra nápaditej, ty sirény tomu dodávají na zajímavosti. Jen ten časovej skok… No, trochu mi to přijde, že Míša měla původně dva nápady a mermomocí je chtěla spojit do jednoho. A tak vzniklo tohle. Nevím, možná by udělala lépe, kdyby napsala každé jako samostatnou knihu, takhle to působí trochu jako taková slátanina dvou různých věcí, ale budiž. Tady se toho dělo mnohem víc a tak to bylo zajímavější než první díl a bavilo mě to o poznání více. Jak jsem ale řekla – příběh je celkem ohranej a nejednou v knize narazíte na hrozný klišé, někdy v podobně události, jindy zas v podobě třeba jen jediné věty. Dá se to přežít, sama jsem toho důkazem, ačkoliv chvílemi jsem vážně vyšilovala. Myslím, že Míša se to snažila napsat dobře a zajímavě, aby se fakt něco dělo a ve výsledku se to zkrátka úplně nepovedlo. Je to trochu předvídatelné a spousta věcí, která mě měla překvapit, mě buď napadla mnohem dřív než hlavní hrdinku anebo mě prostě nechala chladnou.

Mám takovej blbej pocit, že ta recenze teď zní hrozně negativně a ukazuje knihu pouze ve špatném světle. Bohužel nevím, jak líp to napsat anebo co kladného zdůraznit. Přesto ale neříkám, že je ta kniha vyloženě špatná. Mně úplně nesedla a pravděpodobně nebudu jediná, ale věřím, že se najdou i lidé, kterým sedne. U mladších čtenářek, které nejsou tolik náročné, to pak má určitě velké naděje na sklizení úspěchu, protože to přeci jen obsahuje takovéty věci, co by je měly zaujmout a nejspíše i zaujmou, počínaje sexy hlavním hrdinou, pokračujíc přes ohromnou lásku a zlomeným srdcem. Zkrátka ta kniha své čtenáře najde, jako ostatně každá jiná a pokud máte za to, že by Vás příběh dle anotace mohl bavit – zkuste to a jen kvůli mé recenzi to zase nezavrhujte. Váhám, kolik hvězdiček knize udělit, protože vůbec nevím, nemám představu. Asi to nechám opět na těch třech.

Komentáře (0)

kniha Pomsta recenze