Druhá šance
recenze
Kde je ta holka? (2012)
/ Aracely
Tato kniha se mi moc líbila a to už ji čtu podruhé. Poprvé jsem ji četla v roce 2013. Tehdy jsem ještě recenze nepsala. Líbila se mi ale stejně, jen možná ve svých dvaceti šesti letech ji dokážu lépe pochopit a ocenit... Stejně jako její ostatní knihy, i tato byla přímo magická a měla svoje kouzlo. Bohužel jsem ji kvůli nedostatku času četla déle než bych chtěla, ale včera večer jsem ji dočetla a jsem velmi spokojená! Každý její román je jiný, ale tady se hlavní hrdinka vydává cestou za znovu nalezení sebe sama...
Charlotte Merryweather je úspěšná žena, má svoji PR agenturu, peníze, dokonalého přítele a skvělé přátele, její život zdá se zkrátka dokonalý... Na druhou stranu je dost přepracovaná, neurotická a trochu hypochondr :-). Na všechno má vypracované seznamy a plány, od probuzení do usnutí. Každé ráno má osobního trenéra, snídá v autě cestou do práce, stále je připojená na počítači, mobilu a pracovním telefonu. V diáři si plánuje pomalu každou minutu. Respektive ne ona, ale její skvělá asistentka Beatrice. Bea je krásná, bohatá žena se zájmem více o vědu, než o muže, ale i ona hledá toho pravého... Jednoho dne, během cesty do práce narazí Charlotte na objížďku. A zde se setkává se svým o deset let mladším já. Zjišťuje, že se za ty roky velmi změnila a rozhodne se ji poučit, aby se vyvarovala stejných chyb. Nakonec ale zjišťuje, že to ona se má od ní co učit...
„Vydrápu se na lokty a vyndám z pusy tlumítka. Zubař tvrdí, že skřípu zuby. Když prý nebudu nosit tlumítka, jak tomu udělátku říkám, ze zubů mi zbudou pahýly a budu vypadat jako Shane MacGowan z Pogues! Na tom ale nezáleží, rozhodující jsou tlumítka. Stály mě přes tisíc liber. Moje nejlepší kamarádka Vanessa mi řekla, že jsem blázen. Podle ní jsem ty peníze měla investovat do dovolené, protože si nutně potřebuju odpočinout. Vanessu mám moc ráda, ale podle mě je blázen ona, ne já. Mám jet na dovolenou? Copak na ni mám čas? Kromě toho odpočívám při spoustě věcí, napřiklad dělám Pilates. No, dělám je asi trochu silné slovo, protože jsem to zkoušela jednou a usnula jsem. Každopádně jsem měla velké úmysly cvičit pravidelně. Pak si při koupání zapaluju vonné svíčky, do vody liju levandulový olej a popíjím přitom chlazené Sauvignon Blanc. Připouštím, že v poslední době jsem si tenhle luxus nedopřála, spíš vždycky letím do sprchy a cestou popadnu holítko. Ale myslím na to. Jo, kromě toho poslouchám relaxační cédéčko Paula McKennyho. Poslala mi ho mamka. Někde ho mám, určitě. Asi v šuplíku. Až budu mít chvilku, rozhodně si ho pustím. Když nad sebou přemýšlím, asi bych neřekla, že jsem v klidu a pohodě, ale uvažte sami, kdo takový poslední dobou je. Navíc mám firmu. Musím splácet hypotéku. Mám i plno dalších povinností, mimo jiné se potřebuju starat o vrásky kolem očí. Prostě mi už není jednadvacet. Díky bohu. Tehdy jsem si pronajímala pokoj, měla jsem děsnou práci a neměla jsem ani vindru. Teď
šéfuju úspěšné PR agentuře, mám krásný byt v zelené čtvrti západního Londýna a jezdím si v Beetlu. Můžu si chodit do restaurací, nakupovat značkové oblečení a jezdit na drahé dovolené. Nic z toho nedělám, protože nemám čas, ale mohla bych. Je mi jednatřicet a mám život, o jakém jsem vždycky snila.“
Str ~ 14
Život Charlotty vypadá opravdu dokonale, ale zdání někdy klame. Má sice všechno, ale zároveň nemá na nic čas a není daleko od totálního kolapsu. Mít všechno, automaticky neznamená také být šťastná... Líbilo se mi, jak potkala své mladší já a chtěla ho poučovat a změnit, ale nakonec to dopadlo úplně jinak... Doslov a poznámka autorky se mi moc líbily. Každý by měl asi pro své „mladší já“ jiné pokyny a jiné rady. Samozřejmě, že i já bych měla spoustu rad, ale co se dá dělat...
Cestovat v čase lze jen v knihách a náš život tvoří i všechny naše omyly a chyby... V reálném životě dostaneme druhou šanci jen málokdy. A pokud ano, neváhejte ji využít! Z knihy plyne spoustu ponaučení, ale náš nejvzácnější dar je čas. Záleží jen na nás, jaký život si uděláme a jak ho prožijeme. Chce to ale nepromarnit ani minutu. Čas už nám totiž zpátky nikdo nevrátí...
Doporučuji si přečíst tuto knihu a pak se zamyslet nad svými životy, jestli jsme opravdu šťastní a pokud ne, tak s tím něco udělat! A to bych vzkázala i svému „mladšímu já...“
„Paní mě pozoruje s pobaveným výrazem na tváři. Prostě je to složité, hlesnu zničeně. Ona se ale jenom usměje, nakloní se ke mně a konejšivě mě poplácá na předloktí. Ne, život není složitý. Naopak je velmi jednoduchý. To my si ho komplikujeme.“
Str ~ 260
Děkuji Nakladatelství KRISTIÁN za poskytnutí recenzního výtisku.
Komentáře (2)
Přidat komentář
Aracely také napsala
,,Formulista a Elfka"
Rajcovní Dřevoblbec a Alenka v říši divů
Amor por españa
,,Princ a Slunečnice"
Ďábel s andělem v těle nebo je to naopak?
Tak to jsem moc ráda :-). A já ti doporučuji i její ostatní knihy ;-).