Druhá dívka

recenze

Kniha Druhá dívka má velmi perfektní prostředí v kterým se odehrává a tou je márnice. Práce hlavní hrdinky, Phoebe je totiž taková, že upravuje, případně modeluje obličeje mrtvol, aby vypadaly pěkně v otevřené rakvi. Její práce mě fakt bavila a byla tak skvěle vykreslená, že jsem měla chuť se té práci začít věnovat taky.

Hned od začátku mě kniha chytla, četla se velice dobře a má krátké kapitoly. Ke všemu má málo stran, tak ji smlsnete jako jednohubku.

Phoebe přišla při ošklivé autonehodě o dvouletou dcerku a manžela. Je z toho ještě po třech letech špatná a když se jí na stole objeví její dvojnice otevřou se dveře do minulosti. Phoebe začne pátrat, kdo je ta žena a proč jí je tak podobná? A co teprve když objeví holčičku, která vypadá jako její mrtvá dcera?
Jde snad o halucinace? Nebo není pravda, že by její rodina zemřela tak, jak to bylo? Byl jí snad manžel nevěrný?

Jednu chvilku máte jednu teorii, podruhé zase další a nakonec autorka šokuje, protože to, jak to vlastně bylo/je, je ve skutečnosti všechno jinak. Ten konec se přiznám, že mě celkem zklamal. Knížka měla našlápnuto na plný počet hvězdiček, protože napětí jakým byla psaná bylo fakt perfektní. Jenže ten závěr to podle mě dost zabil. A je to škoda. Je ale velká pravděpodobnost, že hodně lidem se právě takový konec může líbit.

Přesto knihu velice ráda doporučuji, protože se jedná o nenáročné čtení a díky tomu prostředí to má skvělou atmosféru.

Komentáře (0)