Drsná realita

recenze

Vztek a další příběhy – Lucy Taylor

Edice Světový horor, svazek 4

z anglických originálů přeložil Martin Štefko
vydalo nakladatelství Martin Štefko – Golden Dog

brožovaná, 268 stran

https://www.goldendog.cz/produkt/vztek-a-dalsi-pribehy/
______________________________________

Anotace:

První česky vydaná ucelená sbírka povídek americké hororové autorky Lucy Taylor, která vás provede temnými zákoutími lidské mysli, ale nebojí se vám ukázat ani drsná místa naší planety. V knize Vztek a další příběhy na vás čeká celkem osm povídek, jimiž vás Lucy Taylor přesvědčí o tom, že patří mezi nejlepší hororové autorky současnosti.

______________________________________

Do rukou se mi dostal výběr povídek americké autorky Lucy Taylor. Přiznám se, že jsem čekal čistě hororovou tvorbu, ale hned po prvním kousku jsem byl vyveden z omylu. A nutno podotknout, že jsem byl mile překvapen.

Titulní novela Vztek (Spree, 1998) je věc plná vulgárního jazyku a násilí. Dost mi to připomnělo drsnou školu Lairda Barrona a přiznám se, že se mnou konec docela zamával.

Obrazy brutality se na nás vyvalí i z povídky Stvoření ženy (Making the Woman, 1994), po jejímž přečtení jsem si říkal, co té Lucce na těch chlapech tolik vadí a začal jsem přemýšlet o jejím feministickém přesvědčení.

Tento pocit mě neopustil ani po přečtení povídky Věci, o kterých se nemluví (Things of Which We Do Not Speak, 1994), která je jednou ze dvou nominovaných povídek na cenu Brama Stokera.

Druhou nominovanou povídkou jsou Zlatíčka (Sweetlings, 2017) a dalo by se říci, že je to vlastně první hororový kousek ve sbírce. Čtenář se dostává do postapokalyptického světa, kde se restart evoluce začíná ubírat jiným směrem a vyhlídky na budoucnost lidstva nejsou zrovna růžové. Mám rád žánr postapo a tuhle povídku považuji za nejlepší z celé sbírky.

V jeskyni delikátních pěvců (In the Cave of the Delicate Singers, 2015) má krásný lovecraftovský feeling a šokující barkerovský závěr. Atmosferická a velmi originální povídka.

Další skvělý kousek je La Señora Blanca (La Señora Blanca, 2012). Pojednává o smíření se smrtí, čekání na ni a hlavně o velké úctě k ní, jež je tak typická pro země jižní Ameriky. Oproti ostatním kouskům sbírky je to milá povídka.

Povídka Extrémofilové (Extremophiles, 2014) mi tématem dost připomínalo povídku V jeskyni delikátních pěvců, i když prostředí je dost odlišné. Opět na mě dýchl ten děsivý originální barkerovský styl. Někteří z Vás se poprvé dozví, čemu tvrdí metalisté říkají Mosh Pit a po přečtení Vám také začne dávat větší smysl ten podivný tvor oblézající stránky knihy.

Poslední povídka Jak umírají praví muži (How Real Men Die, 2014) je návratem do drsné reality, kterou nám přinesla již úvodní novela. Pojednává o cestě tří kamarádů, kteří se vydávají do Thajska, aby si nejen užili, ale hlavně vyřídili jednu nepříjemnou záležitost jednoho z nich. Jestli mi přišla titulní novela drsná, tahle je hned v závěsu za ní. To, na co jedna z hlavních postav přijde, opět nevrhá na mužskou populaci zrovna lichotivé světlo. Tak to ale bohužel chodí nejen v dalekém Thajsku, ale všude na světě. Navíc mi povídka zahrála na depresivní strunu.

„Víš, co mě štve nejvíc? Ne že bych se smrti už nebál. Ale jde o to, že už ve svým životě nic nedokážu. Všechno to šlo tak rychle – život proběhl jako sen – a teď je to pryč a já si říkám, počkej chvíli, tohle přece nemůže bejt všechno, ne? Nikdy jsem neudělal nic důležitýho nebo zvláštního ani kurva zapamatováníhodnýho – nikdy jsem neudělal něco.“

Myšlenky tohoto typu mě s narůstajícím věkem děsí čím dál více.

Sbírka, kterou dal Martin Štefko spolu s autorkou dohromady, je povedená a pokud Vám nevadí nějaký ten vulgarismus či zvrácenost a máte tedy rádi drsnější četbu, hurá do ní.

Komentáře (0)