Drahý Aarone - Nejrozporuplnější kniha Zapaty

recenze

Tuto knihu bych nejraději roztrhala v polovině, první půlku hodila do koše a tu druhou všem doporučovala a vychvalovala do nebes. Jo, tak rozdílné to bylo!

První polovina je na jednu stranu originální tím, že děj v ní probíhá jen formou dopisů, emailů a chatování. Ruby je dobrovolnicí pro dopisování vojákům v zámoří a když ji na dopisování přidělí Aarona, není to pro nic žádná novinka. Na začátku ovšem nečeká, jak silné přátelské pouto si s Aaronem skrz zprávy vytvoří a její city se s každým dnem prohlubují.

Sice mi nápad s dopisováním přišel skvělý, ale ty zprávy, které si Ruby s Aaronem posílali, pro mě byly tak nudné, že jsem během čtení spíš trpěla. Když na scénu přišel Zapatin typický hovnový humor (nikdy nevím, ve které knize ho mám čekat a v jakém množství), byla jsem už naprosto přesvědčená, že je ta kniha odpad, a slovo hnědka už nechci v životě vidět.

Všechno se změnilo, když přišly na scénu první projevy náklonnosti a autorka přešla ke klasickému stylu vyprávění. Ruby mi byla přes zprávy šíleně nesympatická, ale když jsem ji konečně mohla vidět do hlavy a kromě jejich nevtipných zpráv (které z nějakého důvodu Aarona vždycky tak rozesmály) mohla vidět, co se v ní skutečně odehrává, co si v jaké situaci myslí a proč je tak plachá, dost mi to pomohlo se na ni konečně víc naladit.

Aaron mi skrz zprávy sice nevadil, ale nebyl ani ničím zajímavý. Za to v reálu byl totální zlatíčko a samozřejmě jsem si ho nakonec zamilovala. Pro Ruby je jako dělaný a Zapata v druhé polovině konečně ukázala to, díky čemu její knihy tak žeru. Protože sladkou slow burn romantiku plnou jiskřiček, lásky a porozumění umí perfektně.

Jak mám tohle sakra hodnotit? První polovině bych dala 1*/5*, za to té druhé rovnou 5*/5*. Budu to muset zprůměrovat a knize dávám 3*/5*.

Komentáře (0)