Dostal jsem se na seznam aneb alegorie na Schindlera

recenze

Schindlerův seznam je nejen zajímavý film, poctěný výbornými výkony skvělých herců, ale původně, a hlavně, kniha, byť staršího vydání, periodicky jednou za čas se dostane do hledáčku čtenářů, než opět zapadne hlavně, a to hlavně po repríze tohoto skvělého filmu.

Činy zpovykaného a bohatého sudetského Němce Oskara Schindlera, jakkoliv to byla rozporuplná osobnost, by totiž opravdu neměly být zapomenuty. I když s ohledem na svůj životní styl nikdy nedosáhl proslulosti Nicholase Wintona, který jako skromný génius kráčel tiše životem, než důkazy o jeho hrdinství nalezla omylem jeho rodina zakopané v domě, Oskara Schindlera zachránila před válečným soudem svědectví jeho chráněnců, kterým obětoval nabytý majetek.

Těchto svědectví je celá řada a spojuje je jedno, obrovská vděčnost muži, který dokázal hrát dobrého nacistického hostitele a člena strany, pod tímto vším však nenápadně přesouval těch několik svých vyvolených, co nejdále od mašinérie smrti.

A právě o tomto je kniha Chlapec na dřevěné bedně, vyprávění malého chlapce, příliš malého, než aby dosáhl na ovládací páky stroje v Schindlerově továrně na smaltované nádobí a musel pod sebou mít dřevěnou bedýnku. Na výkonosti dítěte závisel jeho život, proto se snažil být co nejvyšší a nejpotřebnější. Myšlenky dítěte vytrženého z dětství v Krakově a jeho hrůza o rodinu, vděk za to málo, co jim Oskar Schindler zajistil i údiv nad nacistickými pitkami probíhajícími ve vrchních patrech továrny. A postava Oskara Schindlera. Zachránce.

Příběh je vyprávěn v první osobě autorem knihy, přeživším holocaustu. Jeho rodina po válce odešla do USA a tam dlouhá léta žil, než se rozhodl promluvit o svých vzpomínkách a zkušenostech. Je nutné pochopit, že tomuto muži zachránil Oskar Schindler život a rodinu, pokud máte proti Schindlerově osobě námitky, Leon Leyson Vás nepotěší. Jeho vzpomínky jsou, logicky po prožitých hrůzách, zkresleny dětstvím a odstupem let. Nezpochybňuji svědectví tohoto muže, to ne, ovšem je nutné připustit, že to byl malý chlapec a Schindler pro něj byl nehynoucím hrdinou. I když o Schindlerově životě po válce se už mnoho pozitivního říct nedá, jeho zásluhy pro zachování života svých svěřenců jsou nesporné a potvrzené mnoha svědectvími a některá nemohou být objektivní.

Zkuste se vžít do situace dítěte vytrženého z domova a vrženého mezi nenávist. Každá osoba, která je mu ochotná pomoci a zachrání jeho milované, pro něj bude navždy hrdinou. A není na tom nic odsouzeníhodného.

Vyprávění Vás zavede i do ulic Krakova a celkem dost konkrétně označuje mnoho míst a ulic. Až bude zase cestování možné, ráda se do Krakova vrátím a opět si jej projdu, ovšem tentokrát cestou Schindlerova života a jeho odkazu. A bude to zajímavá cesta.

Autor nám v knize nejen přibližuje příběh svého života, obrovský vděk vůči Oskaru Schindlerovi, ale nejvíce prostou radost ze života. Moc dobře si uvědomoval, že nebýt tohoto bohatého sudetského Němce, nedožil by se šťastných let, neměl by děti a vnoučata a nedoplnil by si vzdělání na amerických univerzitách. Neprožil by šťastný život mezi svými milovanými beze strachu, že mu je vezme čísi zvůle.

A právě díky té prosté radosti z každého dnešního dne a možností, jaké jsou nám nabízeny, stojí za to si poselství Leona Leysona přečíst. Pro ten pocit radosti, že můžeme být na světě a co všechno každý den můžeme dokázat, než sedět a čekat, co nás potká.

Pokud by Oskar Schindler přistupoval k životu stejně, lidé jako Leon Leyson by nikdy nedostali další šanci. A to je krásné poselství muže, který se dostal na seznam. A nikdy na to nezapomněl.

Komentáře (0)