Doplavat domů

recenze

Píše se léto roku 1994 a jedna tříčlenná rodina z Anglie tráví dovolenou spolu s přáteli na Francouzské riviéře. Neděje se tu nic mimořádného. A přeci ano, protože životy všech se zcela změní...

Letní pohodu v pronajatém domě poblíž Nice si už čtrnáct dní užívají známý básník Joe Jacobs, jeho manželka Isabel, pracující jako válečná zpravodajka, a jejich čtrnáctiletá dcera Nina. A spolu s nimi také rodinní přátelé, manželé Mitchell a Laura.

Zdánlivě poklidnou dovolenou ale vykolejí jednoho dne mladá žena, rusovlasá Kitty, která se jen tak koupe zcela nahá v jejich bazénu. Spletla si termín, kdy měla v domku pobývat, a teď nemá kam jít. Isabel jí nabídne, z trochu nejasných důvodů, jeden volný pokoj v domě.

V krátkých kapitolách tak sledujeme obyčejné situace všech účastníků dovolené. Výlety na pláž kvůli sbírání kamenů, návštěvy cukrárny v Nice nebo Mitchellovo kulinářské umění, kterému se snad rozhodl obětovat celý pobyt u moře. Atmosféru léta dotvářejí bzučící včely, neodbytní komáři či listím věčně zapadaný bazén.

,,Má uprostřed díru."
Kitty zvedla oblázek velký jako její dlaň a podala ho Nině, aby se skrz něj mohla podívat. Seděly v Nice na jedné veřejné pláži pod Promenade des Anglais. Kitty prohlásila, že na soukromých plážích se za lehátka a slunečníky platí horentní sumy. Všichni tam vypadají jako pacienti v nemocnici, běhá jí z toho mráz po zádech. Slunce ji vypalovalo do voskově bledé tváře růžové fleky.

Celá situace je dlouhou dobu jako klidné bezmračné nebe. Vy ale tušíte, že se to bezvětří dříve či později přemění v bouři. A ta bouře opravdu nakonec přichází. Je velká a možná úplně jiná, než jakou jste ji po celou dobu očekávali.

Ve vší té zdánlivé všednosti dovolené jsou totiž schované i podstatné dílčí informace a střípky čehosi daleko většího. Odkrývá se tu pomatená mysl jedné z postav, odvíjejí se tu důležité milníky v dospívání jedné mladé slečny nebo vyvěrají na povrch tajemství manželských párů.

,,Ano," řekla. ,,Život stojí za to žít, protože doufáme, že bude líp a že se všichni v pořádku dostaneme domů."

Doplavat domů je velmi zvláštní příběh. Na jedné straně je místy vtipný a tak moc poklidný, že se při něm vidíte na vlastní dovolené, na straně druhé je plný symbolů, skrytých dramat a vážných věcí.

Kromě barvitě popsané atmosféry léta a nicnedělání je Deborah Levy vlastně velmi stručná. Čtenáře nezatěžuje žádným sáhodlouhým podrobným vysvětlováním. Zůstává tak na vás, kolik si z příběhu vezmete a do jaké hloubky ve svých úvahách půjdete. Tato útlá kniha totiž nabízí mnohem více, než se na první pohled zdá.

Komentáře (0)