Do vody s Vámi!

recenze

Do vody (2017) 4 z 5 / rode
Do vody

Kniha Do vody se překvapivě točí okolo vody, přesněji se tedy dozvídáme, že městečko Beckford má nejenom pár tajemství, ale i Tůň tonoucích. Není to normální klidná říčka, ale je to místo, které má svoji historii už z dávných dob, kdy se zde topily čarodějnice.
Za poslední tři desetiletí se v těchto vodách utopily tři ženy z Beckfordu a všechno vypadalo jako sebevražda. Bylo to ovšem tak?
Kniha Do vody Vám ale ukáže, že není vše tak, jak to vypadá na první pohled.

Příběh se začne odehrávat po smrti Nel Abbotové, která o Tůni tonoucích psala i knihu. Do města se vrací její sestra Jules, která se vyrovnává s dávným tajemstvím a musí se postarat o svojí neteř Lenu, které se v tůni utopila nejen matka, ale i nejlepší kamarádka.

Na knihu bylo hodně kritiky, což nechápu. Je mi jasné, že po velkém boomu s Dívkou ve vlaku mohla napsat Paula Hawkins pouze nákupní seznam a vydavatelství by po něm sáhlo všemi deseti. Ovšem čtenářům se spisovatel zavděčí hůře. Myslím, že většina z nás měla dost velké očekávání a sami vlastně neví, co očekávali, ale Do vody jim prostě po Dívce ve vlaku nestačila.
Já byla třeba spokojená, kniha mě pohltila a já se s radostí topila v přívalu písmenek.

Moc se mi ale na knize nelíbil přebytek postav, možná zde spisovatelka šlápla vedle a knihu tak mohla o pár zbytečných informací ušetřit. Obzvlášť se mi nelíbila postava Nickie Sageové, která je označována za kartářku a podivínku a v městečku ji moc nemají rádi, upřímně tato postava je podle mého názoru zbytečná, přišlo mi, že zde chce autorka těžit na postavě, která se liší od ostatních. Stejně jako v Dívce ve vlaku, kdy je jedna z hlavních postav alkoholička. Nickie sice není závislá na drogách, ale mluví s mrtvými... stejně jako občas trochu bláznivá Jules.
Na začátku knihy jsme doslova vhozeni Do vody, vyprávění je poněkud zmatené, protože si čtenář musí uvědomit, že je to z pohledu malého dítěte Joshe Whittakera. Těchto pár kapitol z pohledu Joshe je myslím v knize taky navíc.

Na knize je ale podle mě nádherná originální obálka, která rozhodně zaujme a já sama se na ní nemůžu vynadívat. Mám rozhodně radost, že mi zdobí poličku knihovny.

Na závěr teda knihu hodnotím velmi kladně, příběh se mi líbil. Pokud by to byla autorčina prvotina, myslím, že by měla lepší ohlasy. Takhle prostě mělo mnoho lidí velká očekávání, které autorka uspokojila pouze některým čtenářům.

Komentáře (0)

Přidat komentář