Dlouhá cesta Hermíny de Marigny

recenze

To, co člověka zaujme ze všeho nejdřív, ať už si to přiznáme nebo ne, je obálka. Obálka Dlouhé cesty je jednoduchá, ale doopravdy nádherná. Je laděna do odstínů modré a já modrou miluji. Dole je vyobrazena brána před budovou, což podle mě přesně odpovídá tomu, co se v knize odehrává. Název je též jednoduchý a krásný. Akorát autorka má jméno v jakési cedulce, ale překvapivě se to na obálku doopravdy hodí. Krom toho obálka Dlouhé cesty skvěle ladí s obálkami předchozích dílů.

Krátce po tom, co mi kniha přišla, jsem zjistila, že je to čtvrtý díl ze série a to bylo hodně špatné. Nerada čtu knihy, když nevím, co jim předcházelo. Bála jsem se, že se díky absenci předchozích dílů v mé knihovničce v knize naprosto ztratím. Naštěstí se tak nestalo, jelikož je úplně na začátku shrnuto, co se událo v předchozích dílech. Sice je to opravdu hodně stručné, ale aspoň to nastíní situaci.

Dlouhá cesta se odehrává v roce 1793. Tehdy ovládli Francii Jakobíni a tisíce lidí skončilo pod gilotinou. Právě do této příšerné situace se vrací Hermína de Marigny, aby zachránila aspoň to málo z rodinného majetku, co ještě zbylo. Ale strávila v Česku dlouhou dobu a tak svou rodnou zemi ani nepoznává a vlastně už do Francie ani nepatří. Právě proto je pro ni Francie tak nebezpečná, že to za záchranu zbytku majetku snad ani nestojí.

S romány, které se odehrávají na pozadí nějaké historické události, je občas problém s dlouhými popisnými, ale především nezáživnými, pasážemi. Naštěstí to není případ Dlouhé cesty. Žádné nestravitelné popisy tu nejsou a celkově příběh krásně plyne a neustále se něco děje. Klidných chvilek tu opravdu moc není, ale za to je tu plno překvapivých zvratů, které čtenářům vyrazí dech.

Hermína je hlavní hrdinka podle mého gusta. Nenechává sebou zacházet jako s kusem hadru. Je tvrdohlavá, když něco chce, prostě si za tím jde. A to i přesto, že se jí do cesty staví spousta problémů. Její tvrdohlavost a odvaha je až nakažlivá.

Kniha se mi četla jednoduše skvěle a vůbec by mi nevadilo, kdyby byla delší. Jenže všechno musí skončit. Ale dobrou zprávou je, že je konec neukončený, takže bude ještě další díl. Předpokládám, že hned tak brzy pátý díl série Kočár do neznáma nevyjde, což je vážně škoda. Ale aspoň ten čas využiju, abych si přečetla předchozí tři díly. Sice už zhruba vím, co se v nich stalo, ale přečíst si shrnutí tří knih na pár stránkách není to samé, jako si přečíst celé knihy. Chybí v tom ten zážitek. A pak si znovu přečtu Dlouhou cestu, abych to měla ucelené. Doufám, že pak už si budu moci konečně přečíst další díl.

Právě díky úžasnému příběhu a skvělému stylu psaní mi je záhadou, jak je možné, že jsem se o této knize, nebo vlastně sérii, nedozvěděla mnohem dřív. Vůbec si nevzpomínám, že bych na internetu narazila na recenzi kteréhokoliv dílu z této série, takže bych řekla, že jako spousta dalších úžasných knih je schovaná někde v rohu, což je opravdu škoda. Je to totiž opravdu příjemné a zajímavé čtení především na deštivé dny, kdy vám nic nebrání, abyste se od knihy celý den nehnuli. Rozhodně bych knihu doporučila každému, minimálně každé dívce a ženě.

Komentáře (0)