Dívka z dopisu

recenze

Nechtěné (2018) / a.k
Dívka z dopisu
Román inspirovaný krutými praktikami Magdaleniných prádelen.

Mladá novinářka Sam odešla od manžela Bena a žije u své babičky s malou dcerkou Emmou. V práci se snaží prosadit, ale šéf ji nedává příležitost zapojit se do zajímavějších kauz.

Jednoho dne Sam objeví v pozůstalosti dědečka dopis z roku 1956, ve kterém mladá dívka Ivy píše svému milenci, že je těhotná. V 50. letech nebyla vhodná doba být svobodnou matkou. Ivy prosí lásku, ať ji zachrání, než ji odvedou do Domova svaté Markéty, který je určen pro dívky s podobným osudem, a kde ji čeká tvrdá práce v prádelně a živoření až do doby porodu.

Sam není příběh Ivy lhostejný a vidí v něm i příležitost napsat zajímavý článek. Šéf jí tuto práci zakázal, ale Sam příběhu naprosto propadla a běhá po jeho stopách na vlastní pěst, aby odhalila strastiplný osud neznámé dívky. Začne pátrat po historii Domova sv. Markéty a odkrývají se jí nečekané souvislosti, kterým chce přijít na kloub. Budova Domova je dnes již pouze zpustošený viktoriánský objekt. Nedávno zde našli ostatky otce Benjamina, který byl patnáct let nezvěstný. Ten kdysi působil v Domově. Stará budova prádelny Domova svaté Markéty je určena k demolici a Sam je rozhodnuta využít veškerou energii, aby před stržením objektu našla pravdu, co se zde Ivy před šedesáti lety stalo. Pátrání ji znemožňuje fakt, že nejen otec Benjamin, ale i další osoby z personálu jsou již mrtví.

V příběhu má kromě dějové linky ze současnosti významnou roli i samotný příběh Ivy, který začíná rokem 1956 nuceným odchodem do domova pro mladé budoucí matky. Mladinká naivní Ivy přichází do absolutně nepředstavitelného prostředí, kde ji seberou jméno, nastolí řád ticha a nepozná nic jiného než tvrdou dřinu, hlad, zimu a bití. Kde trest – a obava z něj – je součástí každodenního života. Kde praktiky, které jsou proti ní užívány, nemohla vymyslet lidská bytost. Všudypřítomnou trýzeň doprovází strach z okamžiku, kdy jí dítě, které nosí pod srdcem, bude násilně odebráno a už ho nikdy neuvidí. I strach z toho, co bude následovat po porodu. Když ji rodina nevyplatí, bude si muset dobu pobytu do porodu odpracovat při těžké dřině v prádelnách ještě po dobu několika dalších let.

Příběh vyžaduje pozornost, abychom se dobře orientovali při přeskakování v čase. Zahrnuje kompaktní životní osudy čtyř generací. Kromě hlavních linek příběhu Sam a Ivy máme možnost seznámit se s osudy některých důležitých postav i mimo základní časové linky. A tak informace, které by Sam tak ráda odhalila, sice máme z první ruky, ale stejně jako Sam nám chybí stále nějaké důležité pojítko.

Příběh je inspirovaný reálnými Magdaleninými prádelnami, kam rodiny před hanbou nechávaly zavřít své neprovdané těhotné dcery. I když je Domov svaté Markéty fiktivním ústavem, brutální praktiky, které autorka v románu použila, jsou reálné a budí v nás hrůzu. Příběh je plný emocí, beznaděje, krutosti. Román ale není jen o nelidských praktikách, které budoucí matky v ústavu prožívaly. Díky širokému časovému schématu je zde daleko propracovanější zápletka, kterou Sam svým pátráním musí rozplést. A dotkne se i jí samotné.

Přestože je kniha „Nechtěné“ autorčiným prvním románem, jde o příběh, který nepostrádá nic, co by měla dobrá kniha mít. Silný námět, postavy, kterým naprosto podlehnete, tajemství z minulosti a pátrání až detektivní. Osudy hlavních hrdinů nenechají nikoho chladnými. Jejich útrapy vzbuzují silné emoce, prostředí dýchá temnou atmosférou a dojde i na okamžiky, při kterých běhá mráz po zádech. Není tady ani stránka navíc, při které byste se mohli začít nudit.

Jsem knihou naprosto unesena a příběh mě dostal. Toto si nenechte ujít. Doporučuji.

Komentáře (0)

kniha Nechtěné recenze