Dívka ve vlaku

recenze

Dívka ve vlaku už na svém obalu jednoznačně láká - označená jako kniha roku 2015 anebo díky svému přirovnávání k Zmizelé od Gillian Flynn. Obě ta lákadla zřejmě dost fungují, protože tahle kniha přitáhla dost pozornosti... a samozřejmě i názorů.

Rachelin život je prakticky v troskách. Poté, co se jí rozpadlo manželství a ona znovu a znovu propadá alkoholu, čímž se dostává akorát tak z deště pod okap. Její zoufalý život se nakonec ještě víc zkomplikuje, když ztratí práci. Aby si zachrála alespoň střechu nad hlavou, tak dál pravidelně každý den jezdí ranním vlakem do města k utvoření iluze, že chodí do práce. Každý den se tak setkává s tou samou krajinkou, domy - a hlavně lidmi, především s jednou dvojicí. Již nějakou dobu onen pár pozoruje z okna vlaku, časem těm lidem ve svojí hlavě dokonce dá jména Jess a Jason a předstírá, že je zná. Pozoruje jejich každodenní život, drobnosti, které společně zažívají... než se vlak znovu rozjede a oni jí zmizí z dohledu, dokud znovu neprojede kolem. Všechno se ale změní toho dne, kdy Jess jednoduše zmizí...
Tehdy se v Rachel probudí podivná touha pomoct Jasonovi, který se okamžitě ocitá v centru nepříjemného policejního čmuchání a automaticky je označený za hlavního podezřelého, protože to jeho manželka zmizela. Rachel se ale urputně snaží a doufá, že by mu mohla pomoct prokázat nevinnu a zjistit, co se Jess - skutečným jménem Megan - stalo.

Celá kniha je psaná z pohledů tří postav: první z nich je již zmiňovaná alkoholička Rachel, druhá je Megan, kterou Rachel pozoruje z vlaku a pojmenovala si ji Jess a třetí je Anna, novodobá partnerka Rachelina bývalého manžela. Každá z postav je jiná, což musím opravdu ocenit. Stejně jako fakt, že díky tří rozdílným pohledům je v knize obecně víc prostoru pro nejrůznější detaily a děj díky tomu působí tajemněji, je jednoduše víc napínavý. Tomu říkám trefa. Všechno má svoje ale i svoje proti.

Rachel jako postava může působit dost silně... nesympaticky. A to nejen vzhledem k jejím potížím (nejen s alkoholem) ale i celkově se způsobem, jakým nakládá se svým životem a v neposlední řadě díky svému chování. Já s tím kupodivu problém neměla - spíš jsem si ji vcelku rychle oblíbila, jak jen to šlo. Což nemůžu říct o ostatních postavách... Megan jsem ještě brala, sice jsem z jejích částí nebyla vyloženě nadšená, protože jsem ji nějak nemusela, ale její pohled byl vzhledem k ději naprosto klíčový, takže mě to přeci jen bavilo. Ale Anna? To byl trest. Jestli jsem se někdy setkala s postavou, která mi byla hrubě nesympatická a skutečně jsem ji nesnášela, tak to byla rozhodně Anna. Občas jsem trpěla urputnou touhou její části prostě přeskakovat, někdy jsem při čtení trošku nevnímala a jednoduše mě to nebavilo, protože jsem ji opravdu, ale opravdu nesnášela. Zachraňoval to už jenom fakt, že se Anna postupem knihy alespoň vyvíjela - a i její pohled ději mnohé přinášel.

Děj se ze začátku šíleně protahoval, což by mohlo člověka od čtení odradit. Já s tím osobně problém ani neměla - autorčin styl psaní sice není vyloženě úžasný, ale dokáže dobře napnout a kniha má svojí vlastní nepopiratelnou čtivost, co ten zbytečně roztažený děj... dalo by se říct, že zachraňuje. I tak je ta prodleva dost klíčová, protože Dívka ve vlaku to nejlepší ukáže až někdy v polovině, kdy věci začínají opravdu nabírat obrátky. Do té doby autorka zanechává nenápadné cestičky a vodítka vedoucí k vyřešení celé záhady, ale stejně je konec svým způsobem šokující a neuvěřitelný. Uznávám, že jsem ho odhadla, ale to mi zážitek stejně nijak nezkazilo. V tomhle ohledu je celá kniha opravdu velice dobře promyšlená, což pro mě bylo opravdu milé překvapení.

Když to shrnu, je Dívka ve vlaku knihou s celkem dost pomalým rozjezdem a dost možná čtenáři nesednou postavy, ale rozhodně se jí nedá upřít slušná dávka tajemnosti, záhadu a v neposlední řadě její promyšlenost, kterou člověk jistě ocení zvlášť při konci knihy, kdy se věci vyjasní a všechno do sebe pěkně zapadne. Za mě tři a půl hvězdičky - dobrá kniha, ale v hodnocení lepší průměr.

Komentáře (0)