Dítě ulice se ocitne v milující rodině

recenze

Kde hvězdy stále září (2014) / Maragad (269 views)
Dítě ulice se ocitne v milující rodině
Sedmnáctiletá Callista Catherine Tzorvasová, alias Callie, si nepamatuje, jak před dvanácti lety s matkou utekly z Floridy, vlastně ani pořádně neví své jméno, pořád ho totiž musí měnit. Jediné co si pamatuje, je cestování - odjíždějí vždy podle matčina rozmaru, takže někdy je to klidně i každý měsíc. Callie je zvyklá toulat se po nocích, mít známosti na jednu noc a je nucena žít bez kamarádek, protože nikde nezůstanou tak dlouho, aby si je stihla udělat. Jenže pak přijde změna, její matka je zatčena a Callie najednou sedí v letadle se svým otcem a neví, co si počít.

Její matka ji totiž před otcem vždycky varovala, že to kvůli němu jsou pořád na cestách. Ale když otce vidí s jeho novou manželkou a dvěma malými syny, mohl by být Greg někdy hrubý? Co když přeci jen byla chyba na straně matky, protože není po psychické stránce úplně v pořádku? Navíc si Callie musí zvyknout na nejen velkou rodinu, jež je pro Řeky typická, ale také se musí naučit být dcerou, kamarádkou, sestrou a jak vypadá rande, aniž by jí někdo hned zatáhl do křoví. Pro co se Callie nakonec rozhodne? Zvykne si na to být milována, anebo si sbalí pár knih, kytaru a znova uteče?

Byl to jeden z chlápků, se kterými moje máma chodila, žily jsme s ním v Oregonu skoro rok. Tvrdil mi, že ty vzácné chvilky, které spolu trávíme, musí zůstat naším tajemstvím, protože jinak by na mě máma žárlila. Prý by mě začala nenávidět. Hrůza z toho, že by mě mohla přestat mít ráda, mi nadobro zavřela pusu. A přestože mi bylo osm – byla jsem tedy dost stará na to, aby mi došlo, že vzácné nerovná se nepříjemné – dopustila jsem, aby na mě znovu a znovu sahal. Dokonce i teď na sobě ty jeho prsty cítím. A nikdy v životě se mi ze sebe nepodaří smýt tu hanbu. ∞ Str. 33 ∞

Kde hvězdy stále září spadají do ranku Young Adult a podle toho jsem k nim také přistupovala. O to více mě pak překvapila hloubka příběhu. Není to žádná kniha plná klišé, je to příběh o dívce, se kterou se život nemazlil. Nejen že nepoznala pro nás běžné věci jako je chození do školy a nakupování s kamarádkami, ale často hladověla a nechávala se zneužívat, protože nic jiného neznala.

I teď, v bezpečí rodinného krbu, pořád přemýšlí nad tím, co má dělat a jejím prvním reflexem je útěk. A právě při útěcích stále častěji naráží na Alexe Kostu, a i když on nemá zrovna nejlepší pověst, protože často střídá děvčata, zdá se, že je jediný, kdo jí opravdu rozumí. Jenže ani Alex to nemá jednoduché a právě proto je asi osud svedl dohromady, dvě svobodné duše, které si nepřejí být ničím svazovány. Callie se musí přenést přes minulost, která je tvořená ze lží a tajemství, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem udělá dál a Alex se musí vyrovnat s vážnou nemocí své matky.

Trish Dollerová pochází z Floridy a jistě právě proto dokázala perfektně vykreslit atmosféruřeckého přístaviště, představila nám jeho zvyky, tradiční jídla a použila i pár slov v řečtině. Ale nic z toho není podáno tak, aby nás informace nudily, nebo jste si je museli vyhledávat na googlu. Vše je hned vysvětleno, a to způsobuje, že příběh je nejen exotický, ale i jedinečný. Autorka totiž sama přiznává, že samotný příběh je smyšlený, ale místa zmíněná v knize jako je svatyně svatého Michaela, Tarpon Springs, ale i potápění se pro houby, je popsáno podle skutečnosti.

Kde hvězdy stále září doporučuji pro všechny čtenáře, kteří mají rádi příběhy, jež v nás něco zanechají. I když je příběh smyšlený, je snadno uvěřitelný, protože takové věci se dějí dnes a denně. Vždyť kolik běhá po světě dětí bez domova, říká se jim děti ulice a ne každé z nich má nakonec takové štěstí jako Callie.

Komentáře (0)

kniha Kde hvězdy stále září recenze