Díky za život

recenze

Narodili se, aby přežili (2016) / monushka (359 views)
Díky za život
Na střední škole jsem se v hodinách dějepisu nejvíce zajímala o období druhé světové války a téma holocaustu. Ačkoliv už mám povinná školní léta za sebou, toto téma je u mě stále aktuální a když se na pultech knihkupectví objeví nějaká nová kniha tohoto tématu, přečtu si jí.

Zatím poslední kniha, která se mi dostala do rukou, se jmenuje Narodili se, aby přežili. Je stejná jako spousta dalších, ale zároveň je úplne odlišná. Z obálky knihy se dozvídáme, že se jedná o skutečný příběh Češky, Slovenky a Polky, které těhotné odjely do koncentračního tábora Osvětim. Doposud jsem nečetla žádnou knihu, ve které by bylo hlavním tématem těhotenství v koncentračních táborech. Až do této doby jsem si myslela, že nebylo vůbec možné donosit v této hrůzné době zdravé miminko.

Je pro mě složité psát recenzi na knihu, která je napsaná dle skutečného příběhu. Ačkoliv je kniha napsána na základě skutečných příběhů hlavně tří, pro toto vyprávění nejdůležitějších žen, jejich životní příběhy se týkají nejen jich samotných, ale i dalších milionů lidí, kteří se v době druhé světové války stali díky krutosti oběťmi tehdejší doby a fanatismu. Nedokáži pochopit, jak vůbec Evropa mohla k něčemu takovému svolit a zůstat slepá. Jak mohli lidé v klidu spát?

Co měly společného slovenská učitelka Priska, Polka Rachel a Češka Anka? Nejen, že každá z nich byla Židovka, všechny tři byly v době jejich příběhu ve věkovém rozmezí pětadvacet až osmadvacet let. Ačkoliv se osobně neznaly, měly jedno společné - každá z nich v té nejtěžší životní situaci nosila pod svým srdcem maličký poklad, o kterém věděly buďto jen ony samy a nebo, při troše štěstí i jejich manželé. Každá z těchto žen si však byla jistá tím, že o svém stavu nesmí ani za nic na světě promluvit nahlas a že musí zapírat co to jen půjde. Hlavně poté, co se dostaly v koncentračním táboře Osvětim při selekci před takzvaného “Anděla smrti“, doktora Mengeleho. Bylo jim jasné, že při kladné odpovědi na jeho otázku: “Sind Sie schwanger?” (Jste těhotná?), by jejich život v tomto pekle na zemi skončil…

Příběhy těchto tří statečných žen jsou poskládány z osobních vzpomínek a z výpovědí. Je až k neuvěření, jaké množství informací je si lidská paměť schopna uchovat i v době toho nejkrutějšího zacházení. Hlad, žízeň, špína, smrad, smrt, to je jen výčet toho, co tyto ženy obklopovalo v době devíti měsíců, které by pro každou ženu měly být tím nejkrásnějším obdobím v životě. Jak ironické! Každá z nich se snaží o jediné - přežít a porodit zdravé dítě, aby jim v tom smutném životě zůstal alespoň nějaký světlý bod. Ale je to vůbec možné?

Kniha je rozdělena do deseti kapitol, přičemž první tři kapitoly jsou jednotlivě věnovány Prisce, Rachel a Ance. V těchto “seznamovacích” kapitolách se dozvíme, jaké byly jejich životy v době před druhou světovou válkou. Všechny tři byly neskonale štastné, měly nablízku své milované. To se však s nadcházejícím režimem mění. A brzy mají na vlastní kůži poznat, jak moc jsou Židé nežádoucí pro árijskou rasu. Začínalo to pošťuchováním, zákazy, až pro Židy byly stavěny ghetta, do kterých byli vyhnáni a kde, bez jakékoliv pomoci, museli přežívat na vlastní pěsti. Z ghett byli nakonec stejně deportováni do Osvětimi. Ale alespoň pro tyto tři ženy Osvětimí nic neskončilo…

V dalších kapitolách se dozvíme, jakými dalšími tábory musely projít a jaký byl jejich další osud. Musím říct, že při vzpomínání na jejich porody a jejich první setkání s miminkem, jsem byla jakožto matka dvou dětí naprosto hotová a nešlo mi přestat brečet. Vůbec si nedokáži, ani v tom nejhorším snu představit, jak těžké muselo být v těchto podmínkách dítě nejen porodit, ale i bojovat za jeho život.

Na začátku se mi kniha četla strašně těžce a pomalu. Tyto příběhy, ať jsou jakkoliv jiné, jsou si vlastně strašně podobné - ta hrůza a bezmoc z nich doslova křičí. A tak je tomu i při čtení, chvílemi jsem musela přestat číst a jen zhluboka dýchat, než jsem mohla pokračovat, protože mi přišlo, jako kdybych měla být vší tou tíhou a hrůzou pohlcená. Na konci, jak vzpomínky přechází k současnosti, kniha dostane takový trochu odlehčený ráz a už se čte snadněji. Celá kniha je doslova nabytá emocemi, obzvláště těmi negativními.

Vydání této knihy v originále se shoduje se 70-tými narozeninami “sourozenců srdce” a 70-tým výročím konce války. V knize bylo použito velké množství svědeckých výpovědí, bibliografií a dalších archivních zdrojů, jejichž seznam je přiložen na konci knihy, takže pokud byste se chtěli dozvědět něco dalšího o tomto tématu, může vám tento seznam pomoci rozšířit obzory.

Kniha je navíc obohacena o velké množství dobových fotografií a dokumentů, což nám umožní poznat životy těchto tří žen detailněji. Co mi však vhání slzy do očí, tak je obálka. Dětská ručka držící palec dospělého, ostnatý drát a lágry. To je pro mě dost silné kafe, ale jsem ráda, že jsem ho zvládla celé vypít a dozvěděla se, že i během druhé světové války Židé věřili v lepší zítřky.

Narodili se, aby přežili - tuto knihu doporučím nejen všem těm, kteří se zajímají o historii, ale měl by si jí přečíst každý, protože holocaust a hrůzy kolem něho jsou součástí naší historie a je třeba o tom mluvit už jen z toho důvodu, aby se to nikdy neopakovalo.

Komentáře (0)

kniha Narodili se, aby přežili recenze