Detektivka s vůní čokolády

recenze

V luxusním hotelu Sacher se koná jarní ples a na něj je pozvána i novinářka Sarah Paulinová. V průběhu plesu si všimne ženy, za kterou ze sálu rázně vyjde muž. Sarah je potká v hale hotelu, kde mezi nimi probíhá ostrá výměna názorů, jakmile ale zjistí, že mají nevítaného svědka, hned se vzdálí. Ples pokračuje a po nějaké době se ozve výkřik – hudba utichla, hosté zpozorněli. Na toaletách bylo nalezeno tělo mrtvé ženy; té ženy, kterou Sarah viděla při hádce. Jako jeden z důležitých svědků popisuje policii muže, se kterým ženu zahlédla. Kdo však je ona mrtvá, která u sebe neměla ani doklady? Sarah se pouští do vlastního vyšetřování...

Na knihu jsem se velmi těšila, jelikož je to první kniha rakouské autorky, která u nás vyšla, a byl tady jistý příslib neokoukaného prostředí - nahlédneme nejen do vídeňského hotelu Sacher, ale také do redakce novin, či prodejny čokoládových pochoutek.

Nevěděla jsem, co mám od knihy očekávat, a musím přiznat, že mě velmi mile překvapila. Postavy jsou perfektně charakterově vykreslené, prostředí do detailů popsané a završují to excelentní popisy všech možných zákusků a čokoládových pralinek. Kniha je velmi čtivá, dýchá z ní atmosféra, téma je skvěle vybráno.

Příběh jako takový se mi líbil, informace z vyšetřování většinou dostáváme jak ze strany novinářky Sarah, tak i od policejního vyšetřovatele, takže si sami můžeme vytvořit náhled na věc (i když párkrát Sarah „tajnůstkařila“). Zajímavým prvkem v dějové lince je symbolika – zde konkrétně jsou to květiny a barvy – velmi jsem ocenila, že nám autorka vše vysvětluje, takže není nutné dohledávat z jiných zdrojů. Překvapilo mě poměrně velké množství postav (v hojném počtu jsou tu zastoupené hlavně ženy). Ze začátku jsem měla trochu problém dostat se „do obrazu“ a musela jsem si připomenout, kdo daná osoba je; každopádně k tomuto příběhu větší počet účastníků patří.

Co se mi moc nelíbilo, byly některé až přiliš dlouhé pasáže z osobního života postav. Chápu, že se autorka snažila přiblížit detailněji každého z hrdinů, ale díky těmto popisům příběh místy ztratil na intenzitě - trochu mi to připomínalo malou horskou dráhu. A ještě jedna věc mě trochu „trápila“ - na můj vkus byli všichni až moc klidní. Například pasáže z redakce novin na mě působily jako kdyby se tam sešli ve volnu – v redakci vždy panuje napjatá atmosféra a hlavně když je to deník. Musí tam být nějaký ruch, stres z uzávěrky, to mi zde chybělo. (Ale uznávám, že netuším, jak to v rakouských redakcích vypadá.)

Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečít. Sice ji nezařadím do svého žebříčku „letošních top knih“, ale hodnotím ji kladně. Určitě bych ji doporučila všem, kteří mají rádi jemnější a pomalejší detektivky.
Ještě si dovolím jedno maličké upozornění: popisy sladkých pochoutek jsou velmi detailní a tím pádem lákavé, takže se napřed předzásobte nějakou dobrůtkou.

Vražda v hotelu Sacher je vlastně už devátou knihou v sérii s novinářkou Sarah Paulinovou. Podle přebalu knihy se připravuje vydání další knihy z této série, a já jsem na ní hodně zvědavá.

Komentáře (0)