Detektivka nebo thiller?

recenze

Kniha Antonína Šlechty Sedm pádů smrti je souborem šesti povídek volně spojených místem – podhorským městečkem Úpice a časem – úpickou poutí. Mnohem podstatnější je však jejich společné téma – smrt. Nikoliv ve smyslu detektivních příběhů, smrt jako násilný čin, ale smrt jako součást života. Setkání se smrtí je důvodem k zamyšlení nad hodnotami života, nad jeho smyslem, naplněním. Jednotlivé povídky uvozují pádové otázky.

V první povídce Mince vtrhne ( Kdo, co - ) smrt do života pana Václavíka, ředitele malé vodárny, úspěšného a samolibého, v době, kdy si vychutnává své postavení. Vpadne nečekaně v podobě zlé náhody, jakoby o životě a smrti rozhodovala jen hozená mince.

Vendelína z druhé povídky Jasmín zaskočí odchod manželky. Vrací se ke společně prožitým dnům, hledá útěchu u svého stromu (jasmín). Přes vztek, stud, zoufalství a chuť se vším skončit, dochází ke klidu, vyrovnání(Bez koho, čeho – Smrti) a odvaze k dalšímu životu.

Pan Louda z povídky Zrcadlení přemítá nad tekoucí řekou o životě a vědomí – „Vědomí zrcadlí člověka…“, o vědomí jeho znásilněné dcery. Tíha vědomí a bezmoc jej postrkuje do tekoucí řeky (Ke komu, čemu – ke Smrti), aby se rozhodl pro konečné ne (komu, čemu – ) smrti.

Čtvrtá povídka Osud je úvahou o tom, k čemu jsme osudem předurčeni i o pokusech vzepřít se osudu i přijmout osud, tedy i (Koho, co -) smrt.

Pátému pádu se autor vyhne krátkou úvahou Tichounce, aby nepřivolal smrt.

Šestá povídka je příběhem člověka, který se dozví svou diagnózu spolu s časem, který mu ještě zbývá. Pan Konoupek bilancuje, loučí se s blízkými, známými, pohybuje se mezi bytím a snem, ve snu za své názory na člověka i Boha přijímá trest smrti. To nejtěžší ho ještě čeká – povědět své ženě, že zemře ( O kom, o čem – o Smrti).

V posledním příběhu se setkáváme (S kým, čím -) se smrtí v podobě zemřelého staršího přítele pana Konoupka, který pro něho zanechal dopis, dopis psaný Jakubu Demlovi. Dopis o hledání života se tak prolíná s vědomím blížící se smrti.

Souboru předchází úvod s řadou drobných příběhů a zamyšlením nad úlohou příběhu, „kouzlem sděleného“, nad neopakovatelností, jedinečností každého člověka.

V celé knize tak příběhy slouží jako důvod k zamyšlení, ponor do představ a úvah obyvatel malého městečka. Vnímavým pohledem jsou zachycovány a barvitě, s řadou příměrů a přirovnání, líčeny drobné epizody, zanedbatelné okamžiky, které tvoří mozaiku života. Není to knížka, pro hltače příběhů, která strhne dějem, ale kniha, která nás přiměje k zastavení se, v tom zastavení si protřeme oči a svět získá na barevnosti a na hloubce.

Věra Kopecká

Komentáře (0)