Začnu tím, co považuji za slabší stránky. V knize Deset vteřin je hromada postav a více dějových linek, což samo o sobě není špatné — ale někdy to působí trochu zmatečně. Kapitoly se střídají, perspektiv je vícero a není označené, čí pohled právě sledujeme. To trochu kazí plynulost čtení. A čtenář musí dávat pozor, aby si všechna jména a význam osob správně přiřadil. Přiznávám, že jsem měla po celou dobu čtení problém zapamatovat si, kdo je kdo. To se týkalo hlavně vedlejších postav.
Také dějové linky mi přišly nešťastně poskládané. Měla jsem pocit, že místo toho, abychom sledovali nějaký postupný posun u všech, tak se vždycky na nějaké vyšetřování na dobu zapomnělo, a když se k němu autor vrátil, tak úplně to nepasovalo.
Mně osobně se více líbil první díl, ale i zde zůstává něco, co funguje - většina postav je sympatická a čtenář s nimi chce zůstat až do konce a zjistit, jak to s nimi vlastně dopadne.
V porovnání s prvním dílem mi ale přišlo, že v Deseti vteřinách chyběla ta kompaktnost příběhu, kdy do sebe všechno krásně zapadlo. Tady se jednotlivé dějové linky taky propojí, ale nemělo to to správné kouzlo. Možná to bylo tím, že některé věci zůstaly nedotažené a samotný závěr působí hrozně uspěchaně.
Přesto jde o poměrně dobrou detektivku, která zabaví, má příjemné hrdiny a několik slušně napínavých pasáží. Pokud máte rádi knihy s více linkami a nevadí vám větší počet postav, kniha vás může bavit.
Recenze je psaná v rámci spolupráce s nakladatelstvím Alpress.
Vlivná šéfredaktorka Madeline po oslavě otcových narozenin beze stopy zmizí. Policie je v pátrání bezradná a podezření padne na nočního fantoma, který poslední dobou děsí místní ženy. Novinář Ben se ovšem domnívá, že její zmizení ... více
