Deník přátelství

recenze

Deník přátelství (2011) / Matematicka
Deník přátelství
Wanda Półtawská byla v době vypuknutí druhé světové války studentkou druhého ročníku gymnázia. V rámci svého skautského oddílu se zapojila do ilegálního odboje jako spojka. V únoru 1941 byla zatčena gestapem a uvězněna, později převezena do koncentračního tábora. V různých koncentračních táborech byla až do 8. května 1945, byla pokusně operována německými lékaři. V červenci 1945 napsala své vzpomínky na pobyt v koncentračním táboře, které v češtině vydalo nakladatelství Paulínky pod názvem A bojím se snů. Po válce vystudovala medicínu na Jagelonské univerzitě v Krakově a provdala se za Andrzeje Półtawského, s kterým měla čtyři děti. Začala se věnovat psychiatrii a vášnivě hledala odpověď na otázku: Kdo je člověk? Nikde nenacházela uspokojivou odpověď. Jednoho dne zašla v Krakově ke zpovědi k otci Karolu Wojtyłovi. Po zpovědi od něj dostala radu: „Jdi ráno na mši svatou, choď každý den.“ Radu uposlechla a začalo se postupně rodit duchovní doprovázení – otec Karol jí zadával témata k rozjímání, která mu v písemné podobě odevzdávala a on je vždy doplnil svými poznámkami –; přátelství, společné prázdninové pobyty v Běščadech, na které jezdili Wanda, Andrzej a otec Karol a kde společně četli, studovali, rozjímali a slavili mši svatou, i pastorační spolupráce – manželské a rodinné poradenství a organizace a aktivace lékařů ve službě životu a rodině.

V knize Deník přátelství shromáždila Wanda Półtawská veškeré texty, které se nějak týkají jejího přátelství s knězem Karolem Wojtyłou. Někdy se snaží i vysvětlovat okolnosti a životní situace, aby byly texty lépe pochopitelné. Výsledkem je kniha značně rozsáhlá – přes 600 stran – a nesourodá.

Je to tedy čtení spíše pro trpělivější čtenáře. Na druhou stranu to může být i výhoda: z bohatého množství různých textů si můžete vybrat to, co vyhovuje zrovna vám. Za sebe mohu říct, že jsem se na některých duchovních cestách s Wandou rozcházela – vycházím z jiného prostředí a mám jiné zkušenosti, ale vážila jsem si její upřímnosti a její úvahy pro mě byly inspirací k zamyšlení právě i tam, kde mám jinou zkušenost nebo názor. Taky je potřeba brát v úvahu, že její zápisky jsou místy už dost „staré“ – pokrývají zhruba období let 1962–2008.

Kromě textu v knize najdeme i skeny původních dopisů otce Karola Wojtyly a fotografie – jak z rodinného alba Wandy Półtawské, tak především z jejích milovaných Běščad, tedy z míst, kde spolu s otcem Karolem Wojtyłou prožívali prázdninová putování v přírodě. Nebylo jistě jednoduché připravit tak rozsáhlou knihu a bohužel je to znát na častých překlepech a tiskových chybičkách, nad které je potřeba se povznést.

Pokud najdete odvahu knihu otevřít, jsem přesvědčena, že v ní najdete inspiraci i pro svůj život. Wanda Półtawská byla několikrát vážně nemocná, jednou se dokonce ocitla v blízkosti smrti. V té době se za ni otec Karol Wojtyła, v té době krakovský arcibiskup, intenzivně modlil a sestavil i pro ni modlitbu, kterou se měla v nemoci modlit ona:

Modlitba pro mou sestru v její nemoci

Bože můj, velmi Tě prosím o milost potřebnou k tomu, abych plně využila svou nemoc. Mnohokrát v životě jsem už trpěla, ale nikdy jsem necítila tak, jako nyní, že mezi utrpením a poznáním Tebe a láskou je tak úzká souvislost. Vím, že je, ale nechápu dost dobře, v čem spočívá. A proto Tebe, jenž znáš zcela svá stvoření, prosím o milost plodů svého utrpení.
Zároveň Tě prosím o uzdravení. Chci pracovat pro druhé, chci plnit své povinnost v rodině. Dej mi zdraví, bez něhož by to nebylo možné, anebo rozhodně ztížené.
Děkuji Ti za to, že mě vedeš, že ke mně denně přicházíš, že mi dáváš stále lépe poznat svou lásku. S veškerou důvěrou se Ti odevzdávám jako dítě Otci.


A takto Wanda Półtawská vyjadřuje, co jí přinášelo prázdninové bivakování:

Vzpomínám si na každé slovo vyslovené v tomto lese a dotýká se mě, že jsem dosud nikdy neděkovala Bohu za víru, i když je to milost.
Dneska jsem mluvila s nějakým chlapíkem, který sem přijel prosit o pomoc. V porovnání s tím, s čím se svěřoval, jsem viděla, jak snadná je moje víra, že je třeba za to být Bohu vděčná! Hodnotím víru jako nezasloužený dar a přemýšlím, jak to předat lidem. Jde to vůbec?
Mám pocit, že tímto bivakováním začala nová etapa v mém životě, jiný rozměr. Jsem přetvořená!
Chodím po lese, a i když se modlím, je to modlitba beze slov, protože nemohu najít správná slova. Žádná plně nevystihnou, co cítím! Modlím se úžasem, Bůh mi dovolil nazývat Ho Otcem a miluje jako Otec.
Toto královské bivakování pod Cergowou je v mém životě bodem zlomu!


Pro Wandu Półtawskou samozřejmě nebylo jednoduché vyrovnat se s tím, že kněz, který jí byl tak blízký, se stal papežem. Takhle jí na její pochybnosti odpověděl otec Karol Wojtyła už jako papež Jan Pavel II.:
Kněžství s sebou nese určité úkoly a jisté odříkání. Díky odříkání se dají realizovat úkoly. Takovým úkolem je také odhalovat hodnoty a smysl, jež jsou spjaty s manželstvím, s čistotou, s tělem. Sám Bůh je do nich vložil dílem stvoření a vykoupení. Šla jsi krok za krokem s mým kněžstvím a tolik let jsi měla účast na objevování onoho smyslu a oněch hodnot. Tvůrčí účast. Nemůžeš říci, že nyní pro sebe nevidíš „místo“. Tvoje místo je spojeno se svědectvím o všech těchto hodnotách a o tomto smyslu. Právě proto jsem je s Tebou objevoval a vpisoval tolik let do svého kněžství, abys mohla vydávat svědectví a aby bylo potvrzeno osobní zkušeností. Osobní je záruka pravdivosti, ale zkušenost je „prorocká“, slouží, má sloužit předávání pravdy a přesvědčování.
Tak jsem tuto věc vždycky viděl. Měl jsem pro ni uvedený důvod a i nadále ve svém svědomí mám. Ve svém kněžství rovněž věřím, že jestliže mě nyní Pán Ježíš povolal sem, povolal mě i „s touto zkušeností“. Pokud o tom přemýšlíš, musíš najít odpověď na otázku po svém „místě“: je zde.
Velmi se za Tebe modlím. Ty se také zvlášť v těchto dnech modli, abychom se dobře připravili na kalich zmrtvýchvstání.


Osobnosti Wandy Poltawské i Karola Wojtyly (Jana Pavla II.) jsou pro mě velice inspirativní a tato kniha dává nahlédnout hluboko do jejich intimity - myšleno ale ne ve smyslu sexuálním, ale ve smyslu duchovního a vnitřního života. Děkuji za toto pozvání.

Komentáře (0)

kniha Deník přátelství recenze