Deník české Anny Frankové

recenze

Autorka oblíbených Podbrdských žen nebo Eugenie: Příběh české hoteliérky Jana Poncarová tentokrát přišla s hodně osobní a emotivní knihou. Společně s historikem Jiřím Sankotem vypráví příběh odehrávající se v období okolo druhé světové války. Vezměte si do ruky Deník Věrky Kohnové.

Anotace začíná slovy skutečný příběh české Anny Frankové a jejího deníku. A vlastně ani zase tolik nepřehání. Pojednává totiž o mladé dívce židovské národnosti, která si rovněž během války psala deník. Její život byl trochu odlišný oproti podstatně známější německé autorce, avšak skončil podobným způsobem smrtí v jednom z nacistických táborů.

Samotná kniha ovšem neobsahuje pouze samotný deník, přestože i ten je její součástí. Jana Poncarová v něm totiž vypráví příběh Věrky Kohnové od začátku až do konce lehce upraveným, románovým způsobem. Tak jak to má ráda a jak jí to jde nejlépe.

Tou nejzásadnější věcí na celém tomto příběhu je ovšem pro autorku fakt, že její příbuzní se přímo s rodinou Kohnových znali a stýkali. To vytváří na celou záležitost pro Janu Poncarovou zcela jiný pohled. Samotný deník sice již byl v minulosti vydán, ale za pomoci nových poznatků historika Jiřího Sankota z projektu vzniká něco ještě zásadnějšího. Vyprávění, které vás chytne za srdce, zcela pohltí a vyvolá velké emoce.

Jednotlivé kapitoly jsou ohraničené roky, navíc ještě rozdělené na dobu před válkou a během ní. Na stránkách knihy budete poznávat samotnou dívenku, její dětství, nejbližší rodinu i kamarádky. První roky života vlastně prožívala veskrze šťastně. Měla okolo sebe lidi, kteří jí měli rádi. Nejlepší kamarádku Edu, sestru Hanku a samozřejmě maminku a tatínku.

Postupem času se ovšem na stránky tohoto titulu začne vkrádat stín monstra. Nacismus zkazil život nejdříve Němcům, zatímco u nás mohli lidé žít stále ještě víceméně normálně. I dny Věrky jsou prozatím plné štěstí a radosti. Bohužel to netrvá dlouho, přijdou první restrikce, a to především pro židy.

V samotném vypravování vlastně v počátcích není dáván přílišný zřetel na to, že ústřední postavy mezi ně patří. Je kladen důraz především na popsání běžných dnů, školních povinností či všedních radovánek. Až později tento fakt ovšem musí přijít na přetřes, protože právě díky němu zažije rodina tolik utrpení.

Obsah tohoto titulu je ovšem ještě daleko bohatší. Vedle již zmíněného beletristického povídání (založeného na autory zjištěných informacích a skutečných událostech) tu najdete i zvýrazněné rámečky, v nichž se nalézají obecnější fakta. Zejména o válečném dění a spojitostech v Plzni, ale třeba i o hnutí Vlajka, různých místech a souvislostech, které jsou spojené s vyprávěním.

A nechybí ani důkladné fotografické přílohy. V nich objevíte různé dokumenty či snímky osob a míst. Bohužel stoprocentně ověřená podoba samotné Věrky Kohnové nebyla potvrzena, a tak je její tvář vlastně neznámá. I když je možné, že na jedné z fotek se nachází. Najdete tu ovšem i fotky již zmíněných příbuzných Jany Poncarové či historické ukázky přímo z transportů.

Jednou z nejdůležitějších součástí je samozřejmě samotný deník. Ten se nakonec vešel na přibližně čtyřicet stran a celému projektu dodává ještě více emocí. Právě tato slova totiž psala sama dívka, která poté byla zavražděna nacisty. Můžete si je prohlédnout i na oskenovaných kouskách originálu. Nakonec ještě nechybí ani poměrně důkladné zpracování osudů rozvětvené Věrčiny rodiny a lidí okolo ní. Bohužel většina jejich údělů je poznamenána smrtí.

Kniha jako celek tak přináší až překvapivě hodně komplexní příběh o životě Věry Kohnové a jejího okolí s důrazem na ovlivnění holocaustem. Všechno se to čte velice dobře, i když s těžkým srdcem. Jana Poncarová opět boduje a tentokrát má její dílo opravdu výrazný dopad. Jedná se totiž o opravdu jedinečnou publikaci, ukazující hrůzy druhé světové války na obyčejných životech a s velkou spoustou emocí. Návaznost na slavný Deník Anny Frankové je tak více než patrná. Skvělá práce.

Komentáře (0)