Demokracie a islám z pohledu bývalé muslimky

recenze

Zahalená hrozba - Moc muslimských matek a hranice tolerance (2018) / JanH
Demokracie a islám z pohledu bývalé muslimky
Nedávno přinesly sdělovací prostředky zajímavou informaci o jistém muslimském imigrantovi v Německu. Tento muž je své nové vlasti velice vděčen, neboť zde netrpí žádným nedostatkem a může svobodné praktikovat svou víru. Příklad úspěšné integrace? Ne tak docela. Onen muslim je totiž negramotný, ale naučit se číst a psát nehodlá. Také nikde nepracuje a ani na tom nechce nic měnit, vždyť (jak dojatě říká) německý stát platí štědré sociální dávky nejen jemu, ale i celé jeho rodině, takže mohou být všichni pěkně doma – on, sedm dětí a tři manželky...
Otázka začleňování muslimů do evropského společensko-právního prostředí začala nabývat na významu poté, co v roce 2015 náš kontinent zaplavila obrovská migrační vlna z islámských zemí. Optimistické prognózy eurounijních politických špiček a sebevědomá hesla („Dokážeme to!“ – Angela Merkelová) záhy narazily na tvrdou realitu v podobě diametrálně odlišných historicko-kulturních názorů, postojů a návyků, které si tito lidé přinesli ze svých domovských zemí. Když navíc neprojevovali prakticky žádnou snahu o integraci a spíše se snažili vytvářet muslimská ghetta s vlastními zákony, bylo jasné, že je zaděláno na velký problém. Teroristické útoky pak lidem v Evropě, masírovaným politicko-korektní propagandou o „mírumilovném náboženství“, otevřely oči definitivně, což se projevuje mimo jiné nebývale ostrou kritikou proimigrační politiky Evropské unie, naprosto podceňující nebezpečí, která „uprchlíci“ představují. Mimořádně cennými příspěvky do těchto diskusí se ukazují být knihy, které v poslední době vyšly v Německu a jejichž autory jsou bývalí muslimové. V nich se mohou čtenáři takříkajíc z první ruky seznámit se skutečnou podstatou islámu, jeho cíli a záměry a ke svému překvapení zjistit, že pod rouškou náboženství se ukrývá krutá totalitní ideologie.
Jednou z těchto knih je Zahalená hrozba, jejíž překlad u nás nedávno vyšel v nakladatelství Triton. Její autorkou je Zana Ramadani, která jako dítě přišla do Německa se svými muslimskými rodiči z makedonské Skopje. V dětství a dospívání poznala hrůzy islámské „výchovy“, v osmnácti letech z rodiny uprchla a skrývala se v domově pro ohrožené ženy. Poté, co o svých životních strastech napsala knihu, se stala terčem nevybíravých útoků ze strany jejích dřívějších souvěrců, kteří ji vyhrožují smrtí. Dá se říct, že už to samo o sobě hodně vypovídá o islámu a praktikách jeho vyznavačů.
Kniha Zahalená hrozba přitom není primárně protiislámská. Zana Ramadani se spíše zaobírá otázkou, zda a nakolik je možné soužití muslimů a Evropanů a na základě svých analýz dospívá k pesimistickému závěru o neslučitelnosti islámu s demokracií. Pokud by měla být integrace úspěšná, muselo by především dojít k zásadní změně ve výchově dětí v muslimských rodinách. Současná situace je totiž taková, že malí muslimové doslova s mateřským mlékem sají pomýlené názory na skoro všechny aspekty lidského života a výsledek je ten, že jako dospělí považují za normální chování, které je v Evropě neakceptovatelné či dokonce trestné. V knize je to dokládáno na celé řadě příkladů, působících mnohdy až hororově.
Jak jsme viděli v úvodu na muslimovi se třemi manželkami, Německo se o integraci „uprchlíků“ nijak zvlášť nesnaží. Dokonce tiše toleruje polygamii, i když ji zákony zakazují. Politika nekonečných ústupků však vede pouze k tomu, že se muslimové stále víc radikalizují a stupňují své požadavky. Kniha Zahalená tvář bývalé muslimky Zany Ramadani je podle mého názoru především vážným mementem pro každou evropskou zemi – pokud někde vznikne početná muslimská komunita, je to vždycky spojeno s vážným nebezpečím pro domácí obyvatelstvo.

Komentáře (2)

kniha Zahalená hrozba - Moc muslimských matek a hranice tolerance recenze

siena
29.12.2018

Omlouvám se, odbočím od tématu samotné recenze. Zaujala mne výtka pana uživatele o jisté netečnosti...

newtory, již několik let jsou na DK komentáře, kteří adorují představitele dvou největších zel minulého století. Jsou zde komentovány, je citováno, dle mého, z největších škvárů antisemitské literatury, a považte, s minimální odezvou. Omlouvám se, jestli jsem přehlédla, ráda se budu mýlit, ale nevšimla jsem si jsem ani Vašeho vstupu k nim. Řekla bych, že to je též "veľavravné"...

Ještě jednou se omlouvám za příspěvek mimo téma. A podotýkám, než mi to někdo podsune, že opravdu nijak nekomentuji, a už vůbec nesrovnávám s tím, o čem je tato recenze. Pouze jsem reagovala na část příspěvku pana uživatele. Protože mne při čtení mnou výše zmíněného, napadá to samé...

newtory
29.12.2018

Čo dodať ? Už samotný fakt, že táto recenzia tu visí od 19. marca 2018, je 264 x prečítaná a nemá ani jeden, jediný komentár je veľavravný.
Ako hovorí jeden starší aforizmus (známy rok 1968) :
"Aj podľa prázdnych šibeníc sa pozná, že vo vzduchu niečo visí"
(nie som si celkom istý, či aforizmus nemá známejšieho autora a síce samotného François de La Rochefoucauld ten je už takmer 340 rokov po smrti, takže je z obliga).