Dekriminalizovaná recenze

recenze

Motiv koní (2005) / Bolkonská

Přiznám se hned úvodem, že jsem diplomaticky řečeno
nedovzdělaná, pokud jde o žánr – tuto detektivku jsem přijala jako tabula rasa,
teď jsem popsaná Francisem, ale pořád toho moc nevím. Jediné, co jsem kdy
četla, byl polorozpadlý paperback od Agathy Christie před sto lety, nevzpomínám
si však už ani na obálku, o názvu ani nemluvě.





Přesto mám dojem, že dokážu o svém čtenářském zážitku podat
ucelenou zprávu. Možná objevuji Ameriku, nicméně například v zápletce jsem
byla mile překvapená – honili jsme pachatele, ale ne tak, že by pozornost
čtenáře byla neustále zaváděna na špatnou stopu – že by podezřelých bylo pět a
skutečný viník stejně někde jinde. Můj důvtip tudíž nebyl těžce zkoušen, moje
ego neutrpělo.

 



Autor jako by běžný postup trochu obrátil – pachatelé honí
toho, kdo se je snaží dopadnout, a ten předstírá útěk, ve skutečnosti je však
tahá za sebou a dává si záležet, aby nikdy jeho stopu neztratili. Prostě je
někam chce dostat. Kam a proč? Tady si ten důvtip už protrénovat můžete.

 



Příběh nám vypráví Charles Todd, malíř koní a dostihových
výjevů. Jeho bratranci někdo vybílí dům plný starožitností a zabije ženu.
Policii se zdá případ téměř jednoznačný – že to bratranec, domnělá oběť, udělal
sám, aby se zbavil nemilované manželky a za své antikvární kousky (ve
skutečnosti nepochybně výhodně prodané) dostal vyplacenou pojistku. Todd proto
vezme vyšetřování do vlastních rukou.

 



A to ho zavede do Austrálie. Právě tam totiž bratranec před
časem byl, jako turista, milovník vín a umění. A začíná to vypadat, že o
turisty je tam dost velký zájem. Zvlášť o ty, co nerozeznají padělek od
originálu a doma v Anglii nebo ve Státech mají dostatečně hezkou sbírku,
aby je později stálo za to navštívit...

 



Těžko psát recenzi na krimi a neudělat z toho spoiler,
že. Můžu přidat několik obecných postřehů. Například opisy: „Nakonec jsem se tam usadil v bambusovém křesle mezi
zelenými kytkami v kořenáčích a zadíval se do větrem bičované zahrady.
Zvadlé listí se snášelo v nepravidelných sprškách z větví smutných
stromů a několik pozdních růží se zimomřivě tulilo k trnitým stonkům.“ 



Není to ničím výjimečné a snad přesně takové to má být.
Detektivka. Nepotřebuje přespříliš poezie. Je to právě jako zběžně udělaný
akvarel. Hezky dotvoří atmosféru bez toho, aby na sebe příliš upozorňoval. Mně
to imponovalo. Občas se mihne zbytečné klišé, někdo se „spokojeně usmál, jako
kočka, když sežere myš,“ což mě nezajímá v krimi ani jinde, ale jde spíš o
výjimku. Popisy prostředí jsou na tom opravdu snad nejlepší – rozlehlá
australská města, pouště, klimatizované pokoje ospalých motelů, o dostizích ani
nemluvě; je to jako z filmu, dalo by se říct. Podobně jsou zobrazovány
postavy – úsporně, přesně, až jaksi téměř „ostře“. Konec konců, popisuje je
malíř, a ten zjevně má svůj styl.

 



Objektivní výhrada: chyba v překladu: „Paní Mathewsová
mi připadá rovná.“ Zřejmě „straight“, což znamená přímá, ne? Tedy v každém
případě ta roztomile excentrická stařenka působila spíš přímě než rovně... A
drobností tam bylo víc, z překladu i redakce, ale kromě tohoto už nic
takového, co by rušilo. Snad jenom naschvál hledám mouchy, ať je vidět, že
v něčem se přece jenom vyznám.

 



Prostě ano, říkám, a je to letní čtení, a taky bych radši
byla v tom motelu než tady, i když radši bez toho gangu v zádech.
Posouzení toho, jak si knížka stojí v kontextu autorovy tvorby nebo žánru
obecně, pokorně přenechávám sečtělejším.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---