Dej mi Pusinku!

recenze

Pusinka (2015) 4 z 5

/ Babouš

Pokud rádi čtete psychothrillery a detektivky, je dobrá šance, že jméno Sophie Hannah znáte. Tahle britská spisovatelka se asi nejvíc proslavila svým románem Vraždy s monogramem, v němž na žádost dědiců Agathy Christie vzkřísila Hercula Poirota. Ale bylo by nefér kvůli tomu ignorovat její ostatní knihy.

Pusinka v Česku vyšla teprve teď, ačkoliv to je autorčina prvotina. Zde se čtenáři poprvé setkávají s detektivy Charlie Zailerovou a Simonem Waterhousem. Tato věčně se hašteřící dvojice dostane za úkol vyřešit podivný případ.

Bohatá Alice Fancourtová si na pár hodin odskočí do fitness centra, aby shodila těhotenská kila, když se ovšem vrátí ke své dvoutýdenní dcerce, přísahá, že to je cizí dítě.

„To není Florence! Tohle dítě jsem v životě neviděla! Kde je Florence?“

Manžel se ji snaží uklidnit. Vždyť to je jejich dcera! Má úplně stejné oblečení, stejné blonďaté vlásky... Kdo by ji mohl vyměnit? Jenže Alice si stojí za svým. Když přišla domů, dveře byly odemčené a manžel spal, kdo ví, kdo se toulal po domě...

Simon s Charlie jsou v rozpacích. Jde o pouhou poporodní hysterii, nebo malou Florence Fancourtovou skutečně někdo vyměnil?

Tématem knihy je vztah matky s dítětem. Tenhle pradávný pud lze totiž kromě Alice a Florence vtáhnout ještě na jiné dvě postavy, neméně důležité. Víc nechci prozrazovat, knihu si přečtěte sami, ten námět i rozuzlení jsou skvěle promyšlené, autorka ví, o čem píše.

Líbilo se mi, jak obratně brnká na ten hluboce zakořeněný lidský strach, téměř až paranoiu. Kniha je vlastně postavená na té největší noční můře každé matky - že přijde o své dítě.

Jo a to psycho zakončení... Uf!