Dědictví aneb Safra chlape, cos mi to udělal...

recenze

Kdyby se knihy Dědictví Nicholase Shakespeara ujmula mexická televize, vznikla by naprosto dokonalá telenovela se vším, co si tento žánr žádá...

To jest - kterak chudý chlapec k velkým penězům přišel, velká nešťastná láska (několik variant napříč postavami), zamotané rodinné vztahy a to tak, že šíleně, jeden krutý zlosyn (který se svými ďábelskými intrikami zkříží cestu všem kladným i záporným hrdinům a především hrdinkám, a připraví je o vše - tedy hlavně o peníze a iluze) a jeden utajený hodný boháč, který dělá všechny kolem sebe šťastné (to v překladu znamená bohaté), ale sám žije skromně a v hlubokém žalu ze svého zmrzačeného těla i osudu a kterého nikdo nemá rád, protože on své trápení skrývá před celým světem. Třešničkou na dortu je samozřejmě stará chůva, nalezená a zachráněná kdysi dávno zcela náhodně na ulici chvilku před svým skonáním, taktéž s pohnutým osudem, která ví vše o všech a vše nakonec řekne, byť pozdě... Dílů by to mohlo mít tak 1894, s tím, že ten poslední by nastínil další pokračování. Uff...

Ale pojďme se kouknout na knihu trochu vážněji... Začátek knihy mne navnadil. Mě blízké prostředí malého nakladatelství, lehký sarkasmus, humor, mladý a nadějný hrdina, ale zatím ještě outsider. Takže jsem byl napnutý, co s ním ono náhodné a tučné dědictví udělá. Jak se s tím autor popasuje... Čekal jsem vše možné, jen ne to, co nakonec přišlo.

Přemýšlením o tom, co by člověk dělal, kdyby získal miliony se tu a tam asi zabývá každý z nás. A tak každého z nás také zajímá, co ti druzí. Jak to mají vymyšlené oni? Co jiného a ještě šílenějšího by s těma \"prachama\" udělali? Chceme se inspirovat, chceme snít, chceme se bavit. Co ale nechceme je poslouchat příběh o tom, kterak náhle zbohatnuvší hrdina v tom nejlepším dojde k poznání, že mu peníze kazí charakter, že takhle vlastně žít nechce a že tedy musí udělat něco obzvláště úctyhodného... tak třeba zachránit několik beden velmi dobrého a velmi drahého vína a k tomu znovu zachránit chůvu před opětovným umřením hladem. Vyvézt starou dámu k moři a důkladně a s pochopením poslouchat její vzpomínání. No a pak napsat životopis onoho nepochopeného dobrodince a urovnat rodinné vztahy, zmastit záporáka, nebo... nebo něco podobného... Peníze samozřejmě věnovat nějakému zvířecímu útulku, případně škole (ono to vyjde skoro nastejno...:-)

Já vím, já vím... říkal jsem pojďme se na knihu podívat trochu vážněji. Tak tedy - příběh malého arménského emigranta (tajemného mecenáše), který se po turecké genocidě ocitá s rodiči v Austrálii je na začátku srdcervoucí a uvěřitelný. Příběh mladé lásky, kterou zhatí společenské předsudky rodičů - to samozřejmě člověk od Shakespeara (sic) čeká... I jeho zázračnému zbohatnutí se dá uvěřit. Jen se postupně do jeho života vkrádají momenty, které jakoby vypadly z nějakého nepovedeného dílu výše zmíněné telenovely - například smrt jeho rodičů, jeho absurdní naivita, jeho... Nu nebudu do toho více šťourat. Přečtěte si knihu sami. Nenechte se zviklat touto mojí malinko dehonestující recenzí. Moje žena by vám řekla, že já prostě nejsem ten správně romantický typ na podobné příběhy.

Kniha Dědictví z nakladatelství Kniha Zlín, kterou jsem si pořídil coby e-knihu (a kvituji, že zlínští své knihy vydávají v převážné většině tištěně i elektronicky zároveň) prostě není pro rebely. Je to kniha spíše pro romantické snílky, nebo spíše \"snílkyně\". Napsané je to vcelku profesionálně a relativně čtivě. Takové letní čtení - chvilku můžete snít, ale pak hupky dupky do reality... Z léta do zimy... Od představ co udělat s obrovským dědictvím k vlastní výplatní pásce s neradostnou částkou...

Komentáře (0)