Dávat důraz na život

recenze

Autorka Colleen Hoover už potřetí dokázala zapůsobit na své čtenáře a zahrát si s nimi hru na city. Napsala totiž jedinečnou romantickou oddechovku, která vás rozbrečí a rozesměje zároveň. Navíc do stránek ukryla nejedno překvapení, které čeká, až ho objevíte.

Osmnáctiletá Layken se po smrti svého otce stěhuje s rodinou do Michiganu, kde sněží už v září. Ještě nestačí ani vylézt z auta a už se seznamuje s novým klukem Willem, který bydlí na stejné ulici a má sourozence ve stejném věku jako ona brášku. Obě dvojice si okamžitě padnout do oka a mezi Willem a Layken přeskočí jiskra. Zdá se, že oni dva jsou si souzeni do té doby, než se srazí na školní chodbě. Ona jako žačka, on jako učitel.

Nikdy nesuďte druhé. Oba moc dobře víte, jak nečekané události člověka změní. Nezapomínejte na to. Nikdy nevíte, co ti druzí zrovna prožívají.

I když se anotace zdá jako začátek dalšího velkého klišé románku, kdy je úplně nemyslitelným problémem vztah učitele se studentkou, jste na omylu. Tady jde o mnoho víc než jen zamilovanost dvou puberťáků, nebo románků na jednu noc.

Autorka do příběhu vložila několik důležitých myšlenek a témat, které jsou součástí života, ale mnoho lidí je záměrně přechází, protože i pomyšlení na ně bolí. Bohužel jsou ale smrt a nemoci nedílnou součástí a my si to musíme uvědomit. Hlavní postavy si musí projít těžkými situacemi, z kterých se vám bude chtít brečet. Už v mladém věku budou donuceni si srovnat priority a uvědomit si, kdo je v jejich životě nejdůležitější.

Posunujte hranice, od toho tady jsou.

Život jedna báseň díky málo stránkám a skvělému stylu psaní ubíhá téměř sama. Otevřete první stránky a vzápětí už je zavíráte na posledních a udiveně koukáte na epilog, který by měl být stokrát delší. Stejně jako celý příběh, je i zakončení plné překvapení a emocí, které vás doslova dostanou.

Layken je jako hlavní hrdinka neuvěřitelná. Není to prototyp slušné, hodné holčičky, která dělá vše, co se po ní chce. Je naopak tvrdohlavá, svá a neposlušná. Se složitými situacemi se vypořádává po svém a ne vždy je to ten správný způsob. Ale to k dospívání patří a to si autorka dobře uvědomila, když sepisovala Laykeninu povahu. Will je naopak slušňák, ale taky to neměl lehké. Sám se stará a malého brášku, kterého má svěřeného od smrti rodičů. V Layken našel spřízněnou duši, ale okolnosti mu nepřály. Problémy řeší nesobecky, vždy myslí hlavně na druhé a sebe má až na spodních příčkách, za což ho obdivuji. A navíc píše dokonalé básničky.

Buďte vstřícní. Přijímejte rozdíly mezi lidmi, jejich společné rysy, jejich rozhodnutí, jejich povahy. Dobrá sbírka si vyžaduje rozmanitost, a totéž platí pro lidi, kterými se obklopujete.

Celý příběh je obohacený mnoha básničkami a i když tomu možná nevěříte, tak právě ty nejvíc zaútočí na srdce a vženou slzy do očí. Jsou nabyté city, které si lidi neumějí vyjádřit slovy. A nejde jen o hlavní pár, ale i další vedlejší osoby, které jsou v příběhu krásně vykreslené. Bezchybně byste si dokázali představit podobné městečko se stejnými postavami.

Život jedna báseň pro mě byla rozhodně překvapivá kniha. Nečekala jsem, že v knize najdu tolik ponaučení, myšlenek a rad do života, které určitě využiji. Nejsou to jen maminkovské rady, jak na zlomené srdce, ale i jak se vypořádat se smrtí v rodině a podobně těžkých situací. Nejde to vyjádřit slovy, nejlepší bude, když si každý knihu přečte a nechá se okouzlit příběhem lásky a smrti.

Komentáře (0)