Daleká cesta za domovem

recenze

Bella žije se svou maminkou a svými psími sourozenci v polorozpadlé opuštěné budově, kde ji obklopuje hromada koček. Jenže jednoho dne většina koček zmizí a s nimi i Bellyna rodina. Zůstává tedy s matkou kočkou a svými kočičími sourozenci. Až do chvíle, než se jí ujme Lucas.

Lucas nesmí mít v bytě zvířata, ale hodlá se o Bellu prát. Tahle psí slečna se mu zapsala do srdce a on si ji rozhodně nenechá vzít. I když jsou Denverské zákony a mnoho zlých lidí proti němu, a to jen proto, že se snaží zachránit nebohé kočičky.

Bohužel v tomto světě většinou vítězí špatní lidé s hromadou peněz. A jelikož Lucasovi záleží na Bellyně bezpečí, musí od něj odejít. S tím se ale Bella nehodlá v žádném případě smířit. Chce se za každou cenu vrátit zpět domů, zpátky k Lucasovi. Psí láska je totiž mnohem silnější než zlomyslnost některých lidí.

Jsem ten typ člověka, který bezvýhradně miluje zvířata. Obzvlášť pak ta čtyřnohá a mazlivá. Vzhledem k tomu, že jsem i čtenářka mám ráda i příběhy o nejlepších přátelích člověka. A nepochybovala jsem o tom, že přesně takový bude Psí domov. Sice mi už podle anotace bylo jasné, že kniha bude místy dost hořká, ale zároveň jsem se těšila na šťastný konec, o kterém jsem ani v nejmenším nepochybovala.

Stejně jako u předchozích dílů této série – Psí poslání a Psí cesta – vypráví celý příběh v první osobě hlavní psí představitel, v tomto případě představitelka, Bella. Asi se nikdy nedozvíme, co se skutečně odehrává v myslích pejsků a můžeme se tak stejně jako autor o tom jen dohadovat. Jsem však ráda, že se vydal touto cestou a jako vypravěče psího příběhu zvolil psa a nikoli konkrétního člověka nebo nějakého neznámého vypravěče. Psí příběh by měl rozhodně vypravovat pejsek.

Z hlediska psaní nemůžu mít tu nejmenší výhradu. William Bruce Cameron všechna Bellyna dobrodružství zachytil dopodrobna, ale zároveň v knize nepoužíval přespříliš detailů, které by mohli člověka nudit. Neměla jsem tedy nejmenší problém se do knihy začíst a užít si Bellyno dobrodružství na plno.

Psí domov je opravdu nádherná kniha, ale zároveň také dost smutná. Nebudu zapírat, že mě během čtení neustále pálily oči. Někdy kvůli slzám štěstí, ale jindy kvůli slzám smutku. Tahle kniha totiž naprosto jasně ukazuje, jak úžasní jsou někteří lidé, ale bohužel také neopomíjí to, jak krutí mohou být ostatní.

Právě proto, jsem tuhle knihu četla díl, než jsem čekala. Je neskutečně emotivní a já tak přečetla jen několik kapitol za den, abych mohla všechny ty pocity řádně zpracovat, než budu ve čtení pokračovat. Rozhodně to však není proto, že by se mi kniha nelíbila, spíše naopak. Vyvolala ve mně neuvěřitelně silné pocity a řekla bych, že takhle by ty nejlepší knihy měly na čtenáře působit.

Psí domov je tedy neuvěřitelně silný příběh, který ve mně vyvolal opravdu velkou škálu emocí a věřím, že ji vyvolá v každém čtenáři, který miluje zvířata stejně tak jako já. Tento román podle mě nikdo nedokáže přečíst s chladnou hlavou, a to je podle mě opravdu dobře.

Za sebe vám knihu rozhodně doporučuji. Je naprosto úžasná a není nic, co bych na ní mohla snad vytknout. William Bruce Cameron je spisovatel s velkým S a jeho láska ke zvířátkům vyplívá z každé jeho knihy. Proto doufám, že tu další autorova kniha vyjde brzy. Jeho příběhy o zvířátkách jednoduše nemají konkurenci.

Za poskytnutí knihy k recenze děkuji nakladatelství Euromedia - Ikar.

Komentáře (0)