Ďáblova čísla

recenze

Ďáblova čísla (2022) 4 z 5 / akinomV
Ďáblova čísla

Ačkoliv Ďáblova čísla jsou již 15.dílem série Letopisy královské komory, já se setkala s královským písařem Jiřím Adamem z Dobronína poprvé. A bylo to milé setkání.

Hlavní hrdina je v příběhu postaven před úkol vyšetřit podivná úmrtí, která by měl mít na svědomí samotný ďábel. Všechny vraždy jsou totiž označený čísly 666, které je považováno právě za znamení šelmy, tedy ďábla. Ocitáme se ve městě Dvůr Králové, kde má Jiří Adam z Dobronína vyšetřit hlavně smrt Matyáše Chudáčka z Valdštejna, která vrhá podezření na rytíře Kryštofa Gendorfa z Gendorfu. Ten byl důlní a hutní podnikatel a v Podkrkonoší si otevřel doly a postavil železářské hamry, čímž si ovšem vysloužil závist a problémy. Jelikož byl pan Gendorf z Gendorfu oblíbencem českého krále Ferdinanda Habsburského, měla se vyšetřování ujmout královská komora. A hlavně se měla pokusit o smír mezi Gendorfem a právě nejvíc rebelujícími Valdštejny.

Jiřímu Adamovi z Dobronína je k ruce vrchlabský správce Mareš Houska a jeho syn Kryšpín. Všichni tři se vydávají na cestu do Dvora Králové, když se při průjezdu vesnicí Kocléřov setkají s první podivnou smrtí spojenou s ďáblem. Místní kostelník je nalezen mrtev. Ale i přes odlehlou vesničku je nitky vedou přímo do Dvora Králové, kde se místní radní pevně ujali vlády nad městem ve snaze ochránit místní obyvatele před samotným peklem.

Přísná nařízení svazují měšťany, ale i návštěvníky jako je Jiří Adam z Dobronína a jeho pomocníci. I přes jejich přítomnost ve městě se stanou další zločiny a to ještě není všemu konec. Navíc je trápí čas, protože zaslepení radní chtějí potrestat viníky, ať jsou to ti praví nebo ne.

Když to shrnu, tak se mi kniha líbila. Některé situace či události by se daly poznat i v současné době. Lidé se prostě nemění a historie se víceméně často opakuje. Ať v dobrém, tak i ve zlém. Když se zaměřím na hlavní postavy, tak je mi líto, že jsem se moc nedozvěděla o Jiřím Adamovi. Dokonce bych řekla, že v této knize neměl ani moc prostoru. Zato Mareš Houska a jeho syn Kryšpín měli více příležitostí se ukázat a byli mi sympatičtí.

Knihu doporučuji jako oddechovou historickou detektivku. Určitě vám zpříjemní letní večery.

Komentáře (0)

Přidat komentář