Čtyři příběhy, čtyři děsivá tajemství

recenze

Čtyři lidé, čtyři dějové linky, čtyři příběhy. Všechny skrývají tragická a děsivá tajemství. Florian, mladý kluk ve vojenském věku, utíká do Německa. Joanna, která se učila na sestřičku v nemocnici a její zručnost se jí ve válce opravdu hodí. Emilia, mladá Polka, pocházející z vesnice, kterou vyplenili Rusové a jako poslední Alfred, hrdý Němec, jehož myšlenky se naprosto shodují s Hitlerovými. Všechny je spojí společná historie.

Musím říct, že jsem všem postavám naprosto věřila. Příběh byl psán ze čtyř pohledů v první osobě a opravdu nebyla postava, která by mi připadala nereálná. Pokud tedy vezmeme v potaz to, že válka lidi mění. Mojí nejoblíbenější postavou byl Florian, který byl prostě kouzelný. Neustále se tvářil nedostupně a tajemně, ale jeho příběh i charakter se mi zdál nejzajímavější. Naopak postavou, kterou jsem neměla ráda, byla Emilia. Emilie byla velmi upnutá na rodinu a to mě prostě nebavilo, neměla jsem ráda pasáže psané z jejího pohledu, ale nebylo to tak, že bych jí nevěřila. Prostě mi nebyla sympatická. Mimo hlavní postavy se v příběhu vyskytují i vedlejší, ovšem vedlejší role jim nebere jejich důležitost. Například Básník, který neustále rozebírá boty ostatních je opravdu skvělá postava a nedovedu si představit, že by někoho neokouzlil.

Příběh nevypráví pouze o mladých lidech zasažených válkou. Není to stoprocentní fikce. Jsou zde zmíněny opravdové historické události a půlka knihy se odehrává na lodi jménem Wilhelm Gustloff. Wilhelm Gustloff je mimochodem opravdu mimořádný příběh, který se na českých školách snad ani nevyučuje. Věřte, nevěřte, ale Sůl moře vám naprosto změní pohled na válku. Ukáže vám, že všechny strany jsou špatné a na všech stranách se páchají zvěrstva, která by nikdo neměl zažít. Opravdové oběti války jsou lidé jako my.

Co se týče čtivosti a stylu psaní, opravdu mě zatáhl do děje. O tom, že Ruta umí psát se prostě nedá diskutovat. Píše pro mladé lidi, nepozastavuje se nad dlouhými popisy okolí a dialogy jsou krásně plynulé. To největší kouzlo je podle mě v postavách, na těch se Ruta vyřádila, proto je musím v recenzi pořád omílat. Upřímně, není moc knih, kde by mě nadchl konec, ale tenhle konec byl prostě nádherný. Citová třešnička na dortu.

Závěrem musím říct, že Solí moře nešlápnete vedle. Myslím si, že se bude líbit i lidem, kteří zrovna neholdují válečné literatuře, protože tohle je prostě o lidech. O osobnostech, charakterech, událostech, které člověka naprosto změní a hlavně o tom, jak se každý s těmi událostmi vyrovná.

Poki z archivni.blog.cz

Komentáře (0)