Čtvrtý cukřík z bonboniéry zvané Divergence

recenze

Na knihu jsem se moc těšila. Už i kvůli té bitvě názorů ještě předtím, než kniha samotná zaútočila na pulty knihkupectví. Ano, oproti svým sourozencům vypadá jako slabý jedinec, který se nestihl dostat ke struku. Já knihu na regálu skoro přehlédla. Takže, je dobře, že jsem si jí všimnula? Je kniha pouze pro přehnané fandy původní trilogie? Nebo je možné, že kvůli téhle knize se najdou nový čtenáři? A je vlastně fanoušek schopný objektivity? A záleží vůbec na nějaké objektivitě?

Mám ráda svět, který Veronica Rooth vytvořila. Strávila jsem s ním příjemný čas a při opětovném čtení se to nezměnilo. Všechny tři knihy jsem slupla jako dortík při odpoledním kafíčku a měly na mě stejný efekt jako kombinace kofeinu a cukru. Bylo mi dobře. Potom přišla Čtyřka. Jednoho by napadlo, že jde pouze o vytřískání z námětu, který sype. Ale na druhou stranu…je naprosto běžné, že se autoři během psaní knihy věnují i něčemu jinému. Třeba vedlejším příběhům nebo rozpracování původního námětu. Věřím každému slovo Úvodu o tom, jak povídky vznikly. Možná je někdo naštvaný (a právě v tom může vidět honbu za penězi, ale je to lepší než hákovat v továrně), že kniha není volně dostupná. Že povídky vyšly knižně a autorka je třeba nedala na web (a následně CooBoo s překladem) k přečtení všem zadarmo. Ale já jsem ráda, že mám knihu na poličce v knihovně.

Zajímalo mě, co se stalo předtím, už při čtení Divergence. Co se stalo předtím, než jedna holka, která měla být srab, skočila jako první. Kdo je ten kluk, který se tváří jako skála, a co k tomu vedlo. Odpověď je v knize, kterou neberu pouze jako soubor povídek, ale jako prequel (ty první tři) série. Knihu tvoří povídky Přeběhlík, Nováček, Syn, Zrádce a krátké úseky (První skokan-Tris; Buď opatrná, Tris; Sluší ti to, Tris), které bych nazvala: "Jak to viděl Tobias, ne Tris." První tři povídky se odehrávají dva roky před Divergencí a je předvídatelné, co se tady bude odehrávat. Trochu jako Pomsta Sithů. Každý ví, jak to dopadne, jenom chce vědět, jak se to stane (já si v kině i tak kousala nehty jako blázen a s touhle knihou to nebylo jinak). Nejzajímavější pro mě byly Syn a Zrádce, protože jsem se z nich dozvěděla i něco nového.

V povídkách je těžké se nerozepsat, aby z toho nevznikla knížka, přesto by mi nevadilo, kdyby každá z nich měla tak o dvacet (třicet) stran víc. Proto je příběh plochý a to mi vadí (nejsem povídkový tip). Přečteno je hned, ale to souvisí i s tím, že autorka má svůj osobitý styl psaní, který mi vyhovuje. Ale raději by se měla držet románů. Jednotlivě jsou povídky relativně dobré. Ale jako celek kniha působí, jako kdyby někdo vyrval kousky z příběhu a prdnul je na papír, protože zbytek už nedokázal domyslet (to je také přiznáno v Úvodu), ale tady to křičí na každé druhé stránce až moc a celku to tím ubírá.

Knihu bych klidně doporučila tomu, kdo si není jistý, jestli začít s trilogií. Je to nenásilný odrazový můstek a v bodech naznačeno, o co se jedná. Čtyřka mi nepřijde jako zbytečná kniha. Je příjemným kouskem do skládačky zvané Divergence. Pokud ale někdo nemá rád původní příběh, není ani tahle kniha určená pro něj. Ale stejně ve mě zůstala otázka: "Jak by to asi dopadlo, kdyby neexistovaly tvůrčí bloky?" Veronica Rooth ví, pro koho píše. Nám se její knihy líbí. Hodlám se ale držet objektivity. Proto ode mě kniha dostává v rámci série "Bramborovou medaili", protože se autorka víc nemohla nerozepsat. Jako samostatnou jednotkou hodnotím 80%.

Komentáře (0)