Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. Celolesvětová apokalypsa

recenze

Monument 14 (2013) / Lucka66 (333 views)
Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. Celolesvětová apokalypsa
Na tuto knihu jsem se těšila opravdu hodně. A proto když jsem ji dostala na Vánoce, byla jsem šťastná jako blecha. Miluji totiž různé dystopie a a postkatastrofické knihy a tahle dle anotace slibovala skvělou zábavu. A to byla pravda.

Setkáváme se tu tedy s 14 dětmi. Z těch menších je dobře zapamatovatelný snad jen jeden nebo dva ale za to u starších dětí si dala Emmy záležet, aby měli každý svou jedinečnou osobnost. A to se jí opravdu povedlo.
Hlavní hrdina Dean je ukázkový neoblíbený knihomol a jeho brácha zase génius přes elektroniku. Oba dva jsem si moc oblíbila, i když Alex mě v druhé půlce svým chováním k Nicovi už celkem štval.
Nico..tak toho opravdu nemám ráda a kdyby se v dalších dílech nevyskytoval, vůbec bych se nezlobila. Ze začátku jsem si říkala, jo, to bude sympatický hrdina ale pak mi přišel jako bezohledný diktátor.
Jake a Brayden, to byli prostě typické školní hvězdy co šikanují ostatní. Jake mi byl přece jen o něco sympatičtější než Brayden, toho mi v závěru knihy ani nebylo moc líto.
Astrid, Deanova tajná láska tu moc prostoru nedostala, byla o proti ostatním postavám spíše nevýrazná ale myslím že v pokračování série bude hrát o moc významnější roli než v téhle knize.
No a Josie..z traumatizované dívky se stala opravdu silná vůdčí osobnost a pro mě to byla asi nejsympatičtější postava z celé knihy.
Na všech postavách ale nejvíce oceňuji to, že zůstali po celou knihu charakterově téměř nezměněné. V mnoha knihách narazíte na to, že po nějaké katastrofě se všichni semknou a bez ohledu na postavení, rasu a povahu jsou najednou všichni přátelé..tady ne. Pořád platí rozdělení na oblíbené a neoblíbené, z knihomola se nestane nejoblíbenější kluk celého supermarketu a dívka které si ho dříve ani nevšimla mu z ničeho nic nepadne kolem krku..pořád je to dá se říct pod její úroveň.

Byl to záběr z ulice, záběr na Empire State Building, na kterou se žene obrovský mrak, je stále blíž a blíž, ale není to mrak - byla to stěna vody - a pak se obraz ztratil.
Úryvek z knihy, str. 45



Většina děje se odehrává v supermarketu, kam děti ukryje řidička autobusu. Supermarket, řekli by jste si, to měli kliku. Ale ani zásoby supermarketu nejsou neomezené a navíc..když venku řádí apokalypsa a vy nemáte jídlo, vodu, nic, nesnažili by jste se dostat do supermarketu, kde zásoby jistě budou? Děti mají takových chtivých návštěvníků hned několik. Jinak se děj ze začátku odehrává v školním autobusu, vlastně hned ve dvou a scény které se v nich odehrávají, opravdu nejsou nic moc příjemné.

Postkatastrofické knihy už dnes nejsou originální jako byli na začátku, existuje jich celkem velké množství, ale u Monumentu se mi líbilo, že katastrofa nabyla takových rozměrů, že se tam střetlo krupobití, tsunami, tornáda..a jedovatá toxická mlha, která podle mě byla skvělý nápad. To, že na ni reaguje každý jinak podle krevní skupiny je opravdu zajímavé a mě by to určitě nenapadlo. Za to palec nahoru.



Před očima jsem měl rudo, lidé to tak říkávají, ale já viděl jen rudou krev a nedokázal jsme myslet. Jen jsem kousal. Škrábal. Trhal. Ničil.
Úryvek z knihy, str. 64


Co se týče stylu psaní autorky, je poměrně jednoduché, nic extra propracovaného, je to spíše jednoduchý styl vyprávění příběhu, protože příběh sám o sobě vás rychle vtáhne do děje. Celý příběh plyne rychle, těch necelých 300 stran přelouskáte, ani nebudete vědět jak. Kniha vás totiž neustále udržuje v napětí, o akci tu skutečně není nouze a sice tu není moc situací kdy by jste si kousali nehty, rvali vlasy a napětím ani nedýchali, ale prostě pořád potřebujete vědět jak to dopadne, jak to bude dál a co se dalšího stane. Vydržela jsem číst i několik hodin v kuse, protože tahle kniha vám prostě nedá spát.
Mám postapokalyptické knihy moc ráda, takže je jasné že se mi Monument 14 trefil do noty. I když mi nebylo moc postav sympatických, oceňuji jejich propracovanost. Mrzí mě, že jsem měla už přečtenou anotaci k druhému dílu, což mi trochu zaspoilerovalo ale absolutní konec mě celkem šokoval, protože to jsem nečekala a hned jak jsem ho dočetla, jsem litovala že jsem Ježíška rovnou nepoprosila i o druhý díl. A první díl mohl mít klidně i více stránek, některé situace bych rozebrala podrobněji.
I když tam bylo pár drobností a ostatní nebudou zřejmě sdílet moje absolutní nadšení, nemůžu jinak než dát Monumentu 14 plný počet bodů a těšit se na další díly.

Nevím, jestli jsme brečeli proto, že jsou možná naživu, nebo jsou možná mrtví.
Úryvek z knihy, str. 277

Komentáře (0)

kniha Monument 14 recenze