Čokoládovna

recenze

Německo, Stuttgart na počátku 20.století.
Hlavní osobou tohoto příběhu je mladá žena Judith Rothmann. Je dcera majitele čokoládovny. Čokoládu a práci okolo ní miluje, ale její otec to nevidí rád. Bere svou dceru pouze jako věc, která mu může dopomoct k větším ziskům. Chce, aby se jeho dcera Judith provdala za syna bankéře, aby on mohl dále provozovat svou továrnu.
Judith má mnoho snů, ale svatba s Albrechtem to rozhodně není!!
Navíc se ve Stuttgartu objeví Viktor-o kterém nikdo nic neví. Shodou okolností zachrání syny továrníka Rothmanna a ten mu nabízí místo v čokoládovně. Viktor je technicky zdatný, rád vymýšlí nové věci a je pro čokoládovnu přínosem. Ale skrývá tajemství, které by neměl nikdo nevědět...
Judith má však starosti, protože chce vést otcův podnik a na svatbu rozhodně nepomýšlí. A pokud ano, tak jen s Maxem Ebingerem, do kterého je až po uši zamilovaná, který je také velmi bohatý a ona na něm může oči nechat.
Bohužel, doba nepřeje sebevědomým ženám. Stále panuje názor, že ženy se nemají co míchat do politiky, do práce... patří jen do domácnosti a k výchově dětí.
To si ale mladá Judith nenechá líbit a dokonce ani její matka, která se léčí na břehu Gardského jezera. Jako tehdy každá mladá žena se vdávala bez lásky jen pro věno (které připadlo samozřejmě hned po svatbě manželovi) a ona je na svém muži plně závislá. Má nyní dvě možnosti-buď se osamostatní na úkor svého dosavadního života a překročí svůj stín, nebo se potupně vrátí zpět do područí svého manžela, který bude o všem rozhodovat a vše se vrátí do starých kolejí...
Příběh to byl opravdu velmi jednoduchý. Nebylo třeba u něj přehnaně přemýšlet, jen stačilo sledovat děj...
Judith byla na tehdejší dobu opravdu odvážná a snažila se jít za svým snem, nenechala si do svého života mluvit (stejně jako se o to později snažila její matka). Doba to nebyla jednoduchá, na názory žen tehdy nebyl nikdo zvědavý a nikdo se jich na nic neptal. Když dcera panu Rothmannovi sdělila, co se dozvěděla o svém snoubenci, ještě dostala facku a on jí sdělil, že si nemá dovolovat takhle mluvit o svém budoucím manželovi a má se ho naučit milovat. A proč? Jen proto, že pan Rothmann potřeboval peníze od jeho otce... To, že mladým panem Albrechtem všichni opovrhovali, protože nic nedokázal, už je přece naprosto vedlejší.
Konec nakonec jako v pohádce, což mi přišlo velmi úsměvné. Vše se nakonec vyřešilo, nad vším svítí sluníčko a všichni jsou šťastní. Jako... asi občas potřebujeme nějakou vzpruhu, že všechno dobře dopadne, ale tady toho happy endu bylo tak strašně moc, že mi to přišlo až směšné. Ale jo...

Komentáře (0)