Co znamená být normální?

recenze

Život devatenácti leté Maddy není vůbec jednoduchý. Pracuje ve Fotolabu, kam nastoupila hned po škole, aby mohla pomáhat své mamce s péčí o svou sestru B. B je autista, a tak potřebuje celodenní péči. Proto Maddy nemá čas na přátelé, koníčky nebo lásku. Nemyslí vůbec na sebe, ale jen na svou sestřičku B, která je pro ní všechno. Maddy miluje fotografování a ráda by se stala profesionálkou, ale to není možné. Tato rodina se umí poprat se vším, a ani autismus není překážkou.
Ani život Alberta není žádný med. Žije v rodině, kde je černou ovcí a věčným terčem urážek svého otce a bratra Luise. Otec, který je policista, na něj v jednom kuse křičí a nic není podle jeho představ. Jen Luis je dokonalý syn, protože je jeho přesnou kopií. Za to Albert je hodný a dobrosrdečný jako jeho matka, která snáší všechny otcovi nálady. Albert pracuje ve stájích, aby si našetřil peníze a mohl se odstěhovat. Má představy o tom, jak bude vyučovat surfování třeba na Bali.
Jednou se ve stájích náhodou setká s Maddy a okamžitě mu padne do oka. Když se pak setkají ve Fotolabu, sebere odvahu a pozve jí na rande. Jenže Maddy o to nestojí, nemá na to jednoduše čas. Nechá se však přemluvit a tak jdou oba i s B.
B je svá a má svůj vlastní svět. Je velmi pozorná a šikovná na kreslení. Jediný problém je, že neumí mluvit, jen nějaké fráze, které slyší v pohádkách. Každý o ní může říct, že není normální, že je jiná.
„Každý jsme jiný.“
„Přesně.“
„Normálně jiní.“
Po prvním rande spolu začnou trávit více času. Postupně se jejich přátelství změní v lásku a Maddy bude muset začít kloubit práci, B a Alberta. A aby to neměli tak jednoduché, zasáhne jejich život nehoda. Jak moc se jejich životy změní?

Příběh je vyprávěný s pohledů Maddy a Alberta. Jak se střídají kapitoly, tak se nám střídají i vypravěči. Kapitoly jsou krátké a tak nám děj ubíhá rychleji. Je to napsané velmi svižným tempem a nepřestanete číst, dokud nedočtete poslední stránku. Alberta i Maddy si oblíbíte od první kapitoly, jsou oba skvělí a stateční, každý jiným způsobem. A oba budete obdivovat.
Během čtení jsem musela přemýšlet nad tím, kdo je pro člověka normální a kdo jiný? Přeci, každý jsme nějaký, a nemůžeme soudit nebo odsuzovat podle toho jaký je. I autista je normální člověk, má svůj svět, ale je jako my ostatní. Tato knížka mi otevřela oči, jak lidé mohou odsuzovat ostatní podle chování, nemoci, atd... Příběh B se mi velmi líbil, když plácla sestřičku po zadku, tak jsem se smála, když dostala záchvat, měla jsem o ní strach.
Jedinou výtku bych měla k tomu, že je tato knížka pro fanoušky Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala. Tím pádem jsem tušila, že to nebude mít tak úplně šťastný konec, ale i přesto jsem si příběh užila.
A obálka je dokonalá, takže nejde napsat jinou kritiku, než že to je skvělá kniha, kterou si musíte přečíst. Doporučuji kapesníčky.

Ve spolupráci s Cosmopolis (Grada).

Komentáře (0)