Co takhle svatba, královno?

recenze

Vládkyně kouře (2019) / Kikina182
Co takhle svatba, královno?
Theodosie byla dlouhých deset let v moci člověka, který obsadil její království. Pohrával si s ní jako kočka s myší a trestal jí za nejmenší prohřešky, kterými se mu zprotivila. Theodosie si na život princezny popela zvykla, ale pak se v ní něco zlomilo. A najednou už to nebyla ta bezbranná a zlomená dívka. Ale královna, která byla s pomocí svých přátel ochotna riskovat všechno proto, aby pomohla svým lidem. Svůj život i svoje srdce.

Císařův syn Sorén je teď jejím rukojmím, ale i když je v její moci, císař se nevzdává a ovládá její království, zatímco je tisíce mil na moři. A vypadá to, že ať už chce jakkoli moc ochránit svůj lid, tak Sorén stále ovládá její srdce.

Ale ani tak se nevzdává. Uvědomuje si, že k tomu, aby získala zpátky svojí zem, bude potřebovat armádu, kterou jí nemůže poskytnout nikdo jiný, než její teta. Její teta, pirátka, není jen nebezpečná, ale také zákeřná. Půjčí Thee svojí armádu, ale pouze pod podmínkou, že se provdá. A princezna se rázem ocitá před dalším problémem. Nebo možná před řešením všech jejích problémů.

Co se týká stylu psaní, tak je kniha v podstatě stejná jako první díl. Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky Theodosie a čte se opravdu lehce. Laura Sebastien má opravdu čtivý styl psaní a přesto, že kniha neobsahuje žádné zdlouhavé popisy, umí autorka pracovat se slovy tak skvěle, že dokáže atmosféru i prostředí nenápadně popsat v rámci děje. Člověk si tak ani neuvědomí, kde to zjistil, ale při čtení přesně ví, co se kde odehrává a jak si má kterou scénu přestavit.

První díl se mi líbil, ale už tam byl děj dost předvídatelný. Myslela jsem, že je to jen takové rozjezdové a v druhém díle se to změní, ale bohužel se tak nestalo. Samozřejmě, že jsou tu nějaké překvapivé věci a náhlé obraty v příběhu, ale v zásadě to jede podle zajeté linie, která se objevuje v mnoha dalších knihách. Vládkyně kouře má pár originálních prvků, ale v zásadě je to neskutečně předvídatelný příběh.

Ale i přes tu předvídatelnost se mi určitě líbil. Jednak jsem se tolik neděsila toho, že kniha dopadne úplně jinak, než bych si přála a pak si autorka zvolila zrovna ta klišé témata, která mám moc ráda. Sice bych uvítala, kdyby je využila trochu více originálně, ale už jejich samotná přítomnost mi udělala radost a příběh se mi nejen díky nim líbil.

Velkým plusem je, že autorka trochu omezila výplňové scény, které mi neskutečně vadily v prvním díle. Sice je jich tu pořád požehnaně, ale i tak bych řekla, že je jich tak minimálně o čtvrtinu méně a i když se jednalo o výplňové, tudíž v podstatě neužitečné scény, tak zatímco v prvním díle byla většina z nich neuvěřitelně nudná, tak tady je to naopak. Většina z nich sice příběh nijak neposunula, ale aspoň se dobře četly a alespoň pro mě byly zajímavé.

Od prvního dílu se autorka ale vůbec nezlepšila v popisování postav. Pořád jsou ty staré i ty nové popsány docela dobře, ale nepřijdou mi skutečné. Popsala je tak nějak mdle. Žádná vlastnost u nich není v popředí, pokud se to Lauře Sebastian zrovna nehodí do nějaké scény. Jinak jsou všechny takové ploché.

Všechny až na hlavní hrdinku, té jakousi hloubku dala, ale i tady to docela přehnala. Kdyby to nebyla knižní postava, ale herečka, řekla bych, že přehrává. Bylo to tak v prvním díle a až na pár světlých chvil se ve Vládkyni kouře bohužel nic nezměnilo. Její postavy jsou zkrátka neskutečně nevyvážené.

Vládkyně kouře není špatné pokračování Princezny popela. Je to pěkné oddechové čtení, které se lehce čte a člověk si u něj krásně odpočine. Není to, však něco originálního u čeho by se člověku tajil dech nebo co by nemohl přestat číst. Jako lehká četba je to skvělé, ale nesmí se od toho očekávat příliš.

Za poskytnutí knihy děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CPress.

Komentáře (0)

kniha Vládkyně kouře recenze