Co se vlastně stalo?

recenze

Útlá kniha australské autorky Joan Lindsay, Piknik na Hanging Rock, vyšla již v 60. letech minulého století, u nás jsme se však překladu dočkali až nyní. Pominu-li obálku, která je nádherná, nalákal mě na knihu rozporuplné reakce čtenářů. A rovnou říkám, že tohle rozhodně není čtení pro každého.

V den svatého Valentýna roku 1900 vyrazí dívky z internátní školy se svými guvernantkami na výlet ke skalnímu útvaru Hanging Rock. Za záhadných okolností se ztratí tři studentky a jedna z učitelek. Víc vám prozradit nemohu.

Co je velkou výsadou a zároveň nevýhodou knihy je jazyk a vypravěčský styl. Jazyk je stylizován do obdodí, o němž kniha vypráví. Je velmi květnatý, plný rozvitých souvětí. Vypravěčský styl je místy dosti táhlý, pomalý jako horké australské dny, což by mohlo některé čtenáře odradit (obzvláště ty, co mají rádi rychlé tempo, akčnost, krátké úderné věty). Ovšem pokud přistoupíte na to, že vše je autorčin záměr, bude vás to bavit. Příběh je totiž mnohovrstevnatý, má spoustu kliček, odboček, temných tajemství a záhad. Autorka svým (pro někoho možná nudným) vypravěčským stylem skvěle buduje atmosféru příběhu. Sledujeme nejen šuškandu mezi lidmi z města, služebnictvem, studentkami školy, učitelkami, ale také lži, intriky, policejní vyšetřování a pomaloučku odhalujeme tajemství jednotlivých postav a jejich vzájemné propletení.

A pak přijde na řadu konec. A konec tady chybí. Ano, čtete správně. Chybí. Kniha totiž na radu redaktorky vyšla bez poslední kapitoly. Tu vydali až po autorčině smrti. I u nás se rozhodli vydat knihu bez pověstné osmnácté kapitoly. Mně osobně to nevadí, přeci i v životě se ne vždy dozvíme, jak co bylo, ne? Pokud byste však přeci jen potřebovali vědět, jak příběh autorka ukončila, dočtete se to v doslovu překladatelky, anebo se dá sehnat v zahraničí.

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)